​Letos je úžasná úroda jablek, a tak stále vymýšlím způsoby, jak si jich užít. Z teplých variací mi nejvíce lahodí tato:
Jablíčka i se slupkou nakrájím do pečící mísy (nejraději mám sklo), zasypu ořechy, semínky, rozinkami, kokosem a mákem a směs peču v troubě cca 20 minut. Ještě horké zakápnu medem nebo javorovým sirupem.
Podle chuti je možné přidat i další podzimní ovoce, hrušky, švestky, trnky, jeřabiny. Pokud byste chtěli mít pokrm výživnější, můžete do směsi přidat ovesné vločky nebo nějaké jiné obiloviny, strouhaný perník, či další ingredience podle fantazie.
Je to jednoduché, zdravé, výborné a hezky vypadající jídlo. Tak dobrou chuť a jablíčkům sláva. 

Máme zpět rouškové období a každému je jasné, že náhubek vede ke zhoršené kvalitě dýchání a tím k horšímu okysličování těla. Je proto nanejvýš vhodné dechu věnovat zvýšenou pozornost a několikrát denně někde v místě, kde roušku mít nemusíme, pořádně prodýchat a okysličit tělo. Přináším vám jednoduchý návod na pořádné prodýchání, které vychází z takzvaného plného jógového dechu. Jogíni prominou, je to velmi zjednodušená verze, ale rozhodně lepší něco nežli nic. Sláva dechu! 

​
​Vědomé dýchání

Dolní (dolní část žeber), střední (hrudník) a horní (ramena) dech.
Každou část prodýcháme nejméně třikrát.
 
Dolní dech
Část A
Obejmeme se rukama v dolní části zad (u dolních pohyblivých žeber) a zhluboka dýcháme (nádech, výdech) do míst, kde máme ruce, cítíme, jak se ruce pohybují s nádechem a výdechem nahoru a dolů.
Část B
Nádech nosem, výdech pusou, přitom hlasitě vyslovujeme písmenko „A“ a zároveň se bušíme pěstmi do oblasti dolních žeber, a to jak zezadu, tak zepředu.
Část C  
Rozpažíme, máme roztažené prsty u rukou, dýcháme jen nosem, zároveň prudce a silou přitahujeme ruce k tělu tak, že lokty narážejí do dolních žeber ze strany.
Část D
Ruce natáhneme před sebe, dlaněmi vzhůru a oběma pažemi pohybujeme na jednu stranu, zatímco tělo se pohybuje na druhou stranu. Pořádně prodýcháme.
 
Střední dech
Část A
Obejmeme se rukama na úrovní hrudníku, kolem středních zad. Dýcháme a všímáme si, jak se ruce s nádechem a výdechem pohybují.
Část B
Nádech nosem, výdech pusou. Přitom vyslovujeme nahlas písmeno „U“ a bušíme se pěstmi do hrudníku, cítíme, jak zvuk rezonuje.
Část C  
Předpažíme, dlaně máme v pěst a vydatně dýcháme, zároveň se bušíme pěstmi do hrudníku.
Část D
Sepneme ruce před hrudníkem, otáčíme jimi střídavě vlevo a zároveň je na straně rozevřeme. Před tělem opět sepneme a točíme na druhou stranu. Tělo se pohybuje vždy na druhou stranu než paže. Dýcháme pouze nosem. 
 
Horní dech
Část A
Obejmeme rukama oblast kolem ramen, dýcháme a pozorujeme, jak se ruce pohybují.
Část B
Nádech nosem, výdech ústy, vyslovujeme nahlas písmeno „M“ a bušíme se pěstmi do oblasti ramen. Tím masírujeme, zvědomujeme a prokrvujeme oblast, do které dýcháme.
Část C
Vzpažíme, dlaně máme v pěst a přirážíme je na horní část hrudníku, do oblasti pod klíčními kostmi.
Část D
Vzpažíme, ruce máme natažené nad hlavou, stoupáme na špičky s nádechem, a s výdechem pouštíme ruce dolů a stojíme na celých chodidlech. Opakujeme nejméně tři dechové cykly. 

Miluju letní snídaně v louce, občas přikusuji nějaké byliny, utrhnu malinu, na drobečky se těší broučci. 
Snídaně mám různé, někdy kousek chleba se sýrem a zeleninou, k tomu ovocný koktejl a kávu, jindy si vařím ovesnou nebo pohankovou kaši, miluju jogurty s ovocem nebo s bylinkami. Jeden čas jsem v létě pila ledovou kávu, ale postupem času jsem se propracovala k mnohem lepší lahůdce, a sice ke kořeněné u kávě. Podělím se s vámi o recept a uvidíte, že si tuto kávu oblíbíte jak v zimě, tak i v létě. 
Čerstvě umletou kávu nasypu do kastrůlku, přidám celou skořici, badyán, hřebíček, kardamon a bio sušenou pomerančovou kůru. Zaliji vařící vodou a ještě nechám jednou nebo dvakrát přejít varem. Poté nechám louhovat nejméně deset minut. Pak vše přecedím přes jemné sítko, lehce osladím medem a v létě přidám kostku nebo dvě ledu. Můžete přidat i kapku smetany nebo mléka, já mám raději bez. Je to velká dobrota, ingredience jsou podobné jako na svařené víno. Tak ať vám chutná. 

Zavařuji od jara do podzimu, v dubnu začínám pampeliškovým sirupem, v květnu sbírám a zavařuji skvělou žlutou houbu zvanou sírovec, začátkem června je čas květu bezinky, úžasné jsou rosoly z tohoto květenství, hlavně na toasty silně namazané máslem.
Červen tradičně patří jahodám. K jahodové zavařenině někdy přidávám reveň, je pak taková krásně kyselá. A také trochu skořice. Po jahodách začíná čas rybízu – černého, červeného a bílého, všechny miluju a slepovaná linecká kolečka jsou nejlepší právě s rybízovou marmeládou. Koncem července a začátkem srpna dozrávají meruňky, máme rádi marmeládu se špetkou hřebíčku a badyánu. Je skvělá nejen na teplé rohlíky, chleba nebo veku, ale i do dortů a sladkých pomazánek. Třeba s tvarohem.
Každé září se těším na oranžové plody jeřabin a rakytníku. Z rakytníku dělám kyselou marmeládu. Jeřabiny přidávám do hruškového kompotu, dělám z nich řetězy na vánoční stromečky do lesa pro ptáčky a také marmeládu, která je trpká a hodí se třeba pod maso nebo na svíčkovou místo brusinek. Brusinky, borůvky, maliny, ostružiny, všechny tyhle plody skoro každý rok projdou mýma rukama, kuchyní sporákem, skleničkami, spíží. Nemohu zapomenout na švestky, povidla, pečený čaj, houby nakládané na kyselo nebo v soli.
Cítím se šťastná s plody přírody, které se skví na poličkách ve skleničkách a odpovídají na otázku, kdy se zima zeptá, co jsem dělala v létě. Na podzim ještě plánuji zakoupit višeň, její trpké plody v mé sbírce chutí zatím chybí.

Když jsem si přečetla, kolik je v hořčici konzervantů a barviv, rozhodla jsem se, že si vyrobím vlastní. Není to nic složitého a zvládnete to všichni.
Základem je nákup hořčičného semínka, na plnotučnou hořčici obyčejné hořčičné, které se dává do sterilované zeleniny. Na kremžskou hořčici potřebujeme semínko hořčice černé. Koupila jsem ho ve speciálním obchodě se semeny, "Pět semen" v Praze. Semena jsem, každou odrůdu zvlášť, vysypala do velkého hrnku, zalila převařenou vodou tak, aby byla semínka ponořená. Přidala jsem polévkovou lžíci octa a špetku soli, půl čajové lžičky cukru. Směs jsem zamíchala a nechala nabobtnat několik hodin. Může se to nechat i přes noc. Poté jsem vše rozmixovala ponorným mixérem a je hotovo. Hořčice lze různě dochutit, kurkumou, křenem, česnekem, chilli papričkami, jak má kdo rád. Hotovou hořčici jsem dala do zavařovací sklenice, v lednici vydrží několik týdnů. Pro mě je zajímavé i to, jak rostlina hořčice vypadá, je velmi podobná řepce. Tak dobrou chuť.   

První jarní lístečky bylin mají největší léčivou sílu. Kromě toho, že je konzumuji syrové, tak je uchovávám v alkoholu na zimu. Domácí pálenku (pokud ji nemáte, tak lze nahradit jemnou vodkou) naleju do láhve s širším hrdlem (aby tam prošly i větší kousky) a postupně do ní vkládám vše, co v zahradě čerstvě vyraší. Nyní jsou to například mladé kopřivy, sedmikrásky, bršlice, listy pampelišky, řebříček, popenec nebo fialky. Přidala jsem také mladé lístky rašící bezinky. Jak budou růst nové výhony a květy, tak budu postupně přidávat další, například meduňku, mátu, levanduli, list maliníku a ostružiníku, přesličku, třezalku, pelyněk, jedlé květy všeho druhu - jabloně, růže, měsíčku, lichořeřišnice. Později přidávám i drobné plody, jako například lesní jahody, borůvky, rybíz, černý jeřáb nebo jeřabiny. 
Láhev nechávám stát na slunném místě, byliny a plody se postupně louhují. Na podzim vše scedím přes jemné plátno. Výsledkem je tmavá hořká ostrá tekutina, kterou užívám po lžičkách jako prevenci proti všem neduhům. Lze jí také potírat drobné rány nebo štípnutí hmyzem. 
Byliny, které zde jmenuji jsou všechny jedlé. Pokud budete přidávat nějaké další rostlinky podle své intuice, což doporučuji, protože vaše tělo si nejlépe řekne, co potřebuje a co mu chybí, nezapomeňte se ujistit, že jsou to byliny jedlé. Hodně jich je jedovatých nebo nejedlých, například konvalinka, náprstník, vlaštovičník. Ty rozhodně konzumovat nedoporučuji. ​

Moji milí, čeká nás zatěžkávací zkouška naší psychiky. Můj léčitel říkal, a já to ctím podobně, že planeta Země vibruje na vyšší úroveň a je potřeba setřást všechno, co si táhneme z minulosti. A že média pomáhají k tomu, že lidé onemocní už jen tím, že na to pomyslí. Že je to v pořádku, že každý potřebuje něco ze sebe sundat a jde jen o to, jak se s tím každý jedinec popasuje. 
Naší vsí už také jeden zavirovaný prošel, dezinfekce na ruce v obchodech chybí, tak jsem operativně vyrobila domácí. Podělím se s návodem, kdyby se to někomu náhodou hodilo. Je to velmi jednoduché a účinné.
Domácí pálenku (asi stačí vodka) jsem smíchala v poměru 1:1 s destilovanou vodou (může být i obyčejná vychlazená převařená voda), do toho jsem dala glycerin (aby to nevysušovalo ruce, ale můžete dát i jedlý olej) a pár kapek esenciálního oleje kvůli vůni (například ten do aromalampy, můžete dát i kapku parfému). Vznikne tekutina, kterou můžete nalít do nádoby s rozprašovačem nebo dát pár kapek na ruce a rozetřít v dlaních. Není to můj výmysl, ale jednoduchý ověřený recept z domácí lékárny. Hodně psychické pohody, procházku v přírodě, radost v srdci přej všem. Každá duše ví, kde je v téhle situaci její místo.

Ráda peču, vařím a jím. Nemám kuchyňskou váhu ani žádnou odměrku, takže množství surovin dávám takzvaně od oka, ale vždycky to tak nějak dobře odhadnu. 
Občas peču kvasový chleba a kynuté housky. Jakkoliv se všude píše, že pečivo není moc vhodné konzumovat, já si život bez chleba a housek nebo rohlíků nedovedu představit. Jím je každý den, někdy i několikrát. Když jsem někde v zahraničí, kde jsou k dispozici jen bagety nebo toustový chléb, nejvíce se domů těším na naše pečivo. 
Poprvé jsem housky pekla ze špaldové mouky a jsou vynikající, jak na slano, tak s medem nebo marmeládou. 
Na asi půl kila celozrnné špaldové mouky dám asi čtvrtku másla, jedno celé vejce, droždí, sůl, kmín, hrst sušeného medvědího česneku, trochu mléka. Připravím jemné těsto, které nechám v teple vykynout. Pak pletu houstičky, které potřu mlékem se solí a posypu hrubozrnnou solí. Tentokrát jsem použila sůl růžovou himalájskou. Před tím, než je dám do trouby, tak je ještě nechám chvilku kynout. Peču na 180 stupňů asi půl až tři čtvrtě hodiny, podle velikosti housek. Vždycky jsou hned pryč. Tak dobrou chuť.     

​Stálé výtky k tomu, že je na silnicích moc kamionů, se snažím řešit tak, že téměř nekupuji zboží z dovozu. To se týká i ovoce a zeleniny v zimních měsících. Výjimkou jsou citrony, ty však kupuji pouze v bio kvalitě a zužitkuji z nich úplně všechno. Kromě pecek.
Během zimního období dělám saláty výhradně z domácí kořenové zeleniny. V dobách poměrně nedávných, naši předkové neměli celoroční přístup k rajčatům, špenátu, okurkám, jahodám, a všemu ovoci a zelenině, na které si jen vzpomenete.
Podělím se o recept na tři saláty z kořenové zeleniny, které mám nejraději. Jsou nejen moc dobré, ale také krásně barevné.
Mrkev, celer, petržel
Výše uvedené kořeny nastrouhám na hrubém struhadle zhruba ve stejném poměru. Přidám strouhaný tvrdý sýr, jablečný ocet, olivový olej, trochu jogurtu, plnotučnou hořčici, trochu soli, pepře a medu.
Řepa, bílá nebo černá ředkev, mrkev, křen  
Kořeny opět nastrouhám, přidám šťávu z citronu, nastrouhaný sýr niva, trochu domácí majonézy nebo jogurtu, sůl, pepř, trochu medu.
Celerový smetanový s hráškem
Celer nastrouhám na jemném struhadle, přidám utřený česnek, kurkumu čerstvou nebo v prášku, kysanou smetanu, trochu soli a sterilovaný hrášek.
Odkrojené vrchní části kořenů dám na misku s vodou a během několika dnů vyraší čerstvá nať, kterou můžeme s radostí použít ke konzumaci.
Dobrou chuť.