Moji milí, jsou podivné časy, temné a hluboké, zima před námi. Přesto se nemusíme zabývat tím, co se děje venku, nemusíme sledovat stále se zhoršující zprávy, ale můžeme jít cestou ponoru do sebe sama. Ptát se na svou vlastní cestu. Ptát se na to, kým jsem a kam jdu. Připadám si jako v pohádkách, kdy se dobro potkává se zlem, kdy hlavního hrdinu pronásledují temné síly, ale on se nedá. Drží se pozitivních myšlenek a síly svého ducha a čistoty svého srdce.
A tak nesleduji média, věnuji se své práci, procházkám v přírodě a pokud mám volnou chvilku, vytvářím ve své mysli vizi světa, ve kterém bych chtěla žít. Je to vize světa, kde lidé mají otevřená srdce, jsou milí, vstřícní a přející, jsou zdraví a žijí v harmonii, v hojnosti, spolupráci a v lásce. Lidé, kteří znají sami sebe, znají svou hodnotu a v druhých vidí jen to krásné, což je obrazem jich samých. Lidé, kteří milují a respektují přírodu, jsou s ní v kontaktu a v souladu, každý tvoří to, co ho naplňuje, co je v souladu s plánem jeho duše s respektem ke všemu a ke všem. Vím a věřím, že se takového světa na Zemi dočkám, protože vidím, že někteří lidé tak již žijí a mnozí k tomu mají ty nejlepší předpoklady, například i moje děti. Já jsem v takovém světě sice nevyrostla, ale vím jistě, že jsem tou silou, která ho může začít tvořit.  
Neupadejme tedy do negativních myšlenek, chtějme pro sebe i pro druhé jen to nejlepší a žijme vizi našeho života v plném potenciálu, která se časem určitě přemění v realitu. Je doba, kdy se opravdu brousí diamanty a za chvíli to bude vidět, vydržme!     

Podle dávných tradic by člověk měl sbírat byliny, rostliny, kořeny, plody a další dary Země do konce října. Od listopadu patří již živočichům, přírodě. Tento zvyk mi připadá smysluplný a snažím se jím řídit. Jako kdyby svátek zemřelých, Dušičky, ukončil aktuální sezónu, stejně jako ti na druhém břehu ukončili svou životní pouť.
Když jsem letos sklízela poslední byliny, podívala jsem se na místo, kde žiji, a pocítila jsem obrovský vděk. Vděk za to, že mohu žít na místě, které vybral můj děda, za to, že rodiče mi připravili takové podmínky, abych prošla mnoha náročnými lekcemi, vděk za to, že náš rod pokračuje skrz pokolení mužů. Na každém momentě v našem životě můžeme najít něco, za co jsme vděční. A díky tomu do našeho života a myšlenek tolik nevstupují negativní emoce. Vzpomínám si, že u nás doma se s povzdechem říkalo, že život je slzavé údolí. Jsem také velmi vděčná za to, že já už takhle život vnímat nemusím a moje děti také ne. Žijeme v přelomové době a je jen na nás, jakou budoucnost si zvolíme. Cítím jako nejdůležitější nebýt otroky systému, firem, onlinu, žít v souladu s přírodou a jejími cykly a mít víru ve zdraví a hojnost. Přeji nám všem, abychom dokázali žít bez stížností a byli tvůrci našeho života. S láskou a úctou k předkům žijeme naše životy pokud možno vědomě tak, jak nejlépe umíme.