Mohlo by se zdát, že život uprostřed přírody mi přináší jen samá potěšení a každý den je jasný jako křišťálový korálek. Avšak vskutku to tak není. Média a sociální sítě nepřinášejí skutečnou realitu všedních dnů, ale ukazují spíš extrémy, buď velkou skepsi a drama, nebo bohatství, dokonalost a štěstí. Ale skutečný život je někde mezi tím. 
Pro mě je dobrá zpráva to, že mívám ve svém životě více chvil šťastných než smutných, a nebylo to tak vždycky. Postupnou prací na sobě, objevováním krás a vědomým životem, jsem se začala více otevírat světlé straně života. Tři roky strávené na samotě u lesa, zejména dlouhé zimní večery, mě přinutily nahlédnout do svého nitra, objevit svoje strachy a běsy, uzdravit své vnitřní dítě a být šťastná sama se sebou. Těšit se ze samé podstaty bytí. 
Život ve venkovské zahradě mi umožňuje vnímat cykličnost, různorodost, hloubku, pomíjivost, krásu a mnoho dalších aspektů. Na druhou stranu určité strachy a obavy v sobě stále mám. Ve velké míře vnímám, že to často nejsou pouze moje strachy, ale i strachy celé rodové linie, strachy z kolektivního vědomí a širšího pole. 
Mé obavy se týkají často otázek financování životních potřeb, vadí mi každodenní nejistota, mám starost o svoje děti, o zdraví a mnoho dalších věcí. Pokud  je člověk dostatečně vnímavý, nelze se jich asi úplně zbavit. Je však možné je vědomě prokládat obdobím radosti, veselosti, naděje, těšení se a víry v dobro. 
Bývají momenty, kdy jsem tak trochu v koncích. V poslední době mě tlačí téma většího zapojení se do společenského života, jakkoliv je to spíše takzvaně z povinnosti než z radosti. Radost mi dělá pobyt v přírodě. I tedy jsem si vytáhla z balíčku karet Symbolon jednu karu, a ta zcela potvrdila mou touhu a intuici, že moje místo je v přírodě. Chtěla bych se naučit mít větší důvěru v sebe samu a určité věci pustit, nekontrolovat, odevzdat. Stále se učím, celý život jsme na cestě.... 

Již několik dní se mluví o tom, že nad severním obzorem je k vidění krásná kometa s nadějeplným jménem Neowise. Vědci ji objevili teprve letos v březnu. Objevila se zčistajasna a září na nebi jako lampička.
Vypravila jsem se tedy kolem půlnoci ven, abych ji spatřila. Nevyšla jsem ani za vrata, a viděla jsem ji zářit nad lesem. To bylo radosti! Nemusím jít za kometou, kometa přišla za mnou. Naladila jsem se na její energii, která je jemná, ženská, něžná. Jmenuje se po dalekohledu, kterým byla objevena. Pro mě je její jméno příslibem nových vědění, moudrosti, vizí.  
Moc bych si přála, aby každému, kdo ji spatří, změnila život. Aby otevřela vědomí každého z nás a zahájila žití nového paradigma v naší společnosti. Abychom opustili křivdy, bolesti, zášť, žárlivost, chamtivost, strachy, bojování, a místo toho žili v lásce, sounáležitosti, naději, přejícnosti, harmonii, důvěře a hojnosti. Stačí k tomu tak málo, jen si to vědomě zvolit. A právě to je na tom to nejtěžší. Žijeme po několik generací ve strachu, napětí a v módu přežití, že máme pocit, že není tak jednoduché to změnit. A k tomu média straší 24 hodin denně. Ale pojďme to alespoň zkusit, třeba jen na pár dní, a pokud se nám to bude líbit, tak už u toho zůstaneme. Třeba nám kometa Neowise pomůže, podobně jako před 2020 lety zvěstovala příchod Krista. Držím nám palce.