​Většinou se nevěnuji společenským ani politickým tématům a žiji zpravidla ponořená do krásy přírody a hezkých mezilidských vztahů. Ale tentokrát mi to nedá. Moje teta, jejíž muž prošel naším totalitním vězením, žije od roku 1968 v Ontariu v Kanadě. Letos jí bude 90 let, je zcela soběstačná, čilá, jezdí autem, každý týden si vyměníme maily a fotky. Včera psala, že jsou u nich třeskuté mrazy a obchody prázdné, protože je nemá kdo zavážet. Řidiči bez tečky za volant usednout nemohou. Proto ty protesty. Teta očkovaná není, cítí se zdravá a žije na samotě. Když ji bolela záda, lékař ji odmítl ošetřit, protože nemá tečku. Řekl jí, že nebude ohrožovat sebe ani ostatní pacienty. Tak si teta předplatila pohřeb a teď ho splácí. Ví, že lékaři jí v případě potřeby nepomohou.
Moji milí, já nejsem na ničí straně, řídím se vlastními pocity, ale to, co se děje, je nezdravé. Odešla jsem před dvěma lety z médií a pracuji ve stavebnictví přesně pro ty důvody, které uvedla na konferenci Markéta Dobiášová. Kdo neviděl, tak zde je odkaz: www.youtube.com/watch?v=v9HiSzkLF-w
Co se ve společnosti děje se mi nelíbí a kdybych měla kamion, tak taky jedu!

​Svátek Tří králů si dnes připomínáme převážně finančními sbírkami nebo pochody. V dřívějších dobách byl tento den oslavou tří mudrců z východu, kteří přinesli narozenému Ježíši dary. Celé období Vánoc bylo o darech, darování a obdarovávání, především našich milých a blízkých. Tak mě napadá, že bychom Tři krále mohli letos pojmout úplně jinak. Hledat dary, které jsou uvnitř nás a čekají, až je objevíme, oživíme a budeme je používat a sdílet pro radost svou i ostatních, ku prospěchu všeho a všech.
U každého to mohou být jiné dary, jako jsou vlohy, talenty, osobnostní rysy, a mnohé jiné. Objevení našich darů a talentů a jejich využívání je, domnívám se, jedním z největších úkolů tady na Zemi, pro které jsme si přišli.
Někdo třeba namítne, že žádný dar ani talent nemá a vlastně ho nic moc nebaví. I to se může stát, ale existuje poměrně snadná a jednoduchá cesta, jak se ke svému daru, který je možná zasunutý někde v nevědomí, dostat.
Pište si na papír všechno, co vás v daný moment napadne, hlavně činnosti - psaní, kreslení, navlékání korálků, výroba papírových draků, péče o děti….činností je mnoho…až u jedné nebo několika budete míz zvláštní pocit, budete se cítit dojatí! A to je ono!
Když jsem kdysi, ještě v profesi ekonomické novinářky, zkoušela své činnosti zapisovat, zastavila jsem se u „povídat si s přírodou“. Tehdy mi to přišlo úplně absurdní, ale cítila jsem velmi silně, jak mě to přitahuje. A dnes, po více než deseti letech od té chvíle, mohu říci, že si opravdu povídám s přírodou a ona se mnou a velmi hluboce mě to naplňuje. Tak hodně štěstí!