Loni v srpnu jsem dělala domácí jablečný ocet. Recept najdete zde v kategorii Recepty z 24. 8. Musím podotknout, že je s tím hodně práce, budoucí ocet se musí často míchat, cedit, přesouvat ze Slunce do temna, z tepla do chladu. Výsledek však stojí za to. Když jsem ho před Vánoci stáčela, byla jsem zvědavá, jak můj první pokus dopadne. A byla jsem nadšená! Ocet je velmi lahodný, jemný ale zároveň ostrý, jsou z něj cítit hodně jablíčka a má krásnou barvu. Není možná tak čirý, jako ten koupený, ale kdybych si dala práci a přecedila ho třeba před filtrační papír, asi bych dosáhla lepšího výsledku. Nepřipadá mi to však nutné, naopak si myslím, že v usazenině je spousta prospěšných látek. Většinu jsem ho rozdala, mám jen jednu malou lahvičku, které si cením. Pokud se letošní úroda jablíček povede, určitě ho udělám znovu. Píšu to sem teď proto, že pokud máte uskladněná jablíčka, která se rychle kazí, můžete z nich ocet udělat. Sice nebude mít tolik sluníčka jako v létě, ale když do toho procesu dáte dost lásky, tak to bude jistě stačit :-).  

Mám v oblibě téměř všechny naše hory, ale nejvíce se mi líbí v Jizerkách. Jsou tak akorát vysoké, ne příliš příkré, mají krásné vodní plochy a neuvěřitelně pestré rostliny na horských loukách. Úplně nejvíce se mi však líbí tamní rozhledny. Navštívila jsem postupně úplně všechny. Báječný je také výhled z Ještědu, navíc tam prodávají úžasnou točenou zmrzlinu. 
V létě i v zimě miluji procházky pěší nebo na běžkách, kolem přehrady Bedřichovské nebo Josefodolské. Asi se tak nejmenuje, ale my jí tak říkáme. Jarní prázdniny se většinou neobešly bez permanentky na sjezdovku Malinovku v Bedřichově.
Když už v Jizerkách máme dost procházek, navštívíme IQ park v Liberci, ZOO s bílými tygry nebo botanickou zahradu s obrovskými listy leknínů. Příjemná je i procházka tou částí Liberce, kde jsou krásné secesní vily s věžičkami, prosklenými verandami, atypickými okny a dřevěnými vyřezávanými štíty. V Jizerkách je prostě kousek mé duše a vždycky se sem ráda vracím.