Proč jsem zrušila solární ohřev vody

​Začátkem léta se mi zhroutil solární systém ohřevu vody. Do vody v zásobníku začala pronikat nemrznoucí směs, která vede teplo ze solárních panelů. Voda strašně smrděla a pěnila. Než přijeli opraváři, byla jsem bez teplé vody. Výměnu zásobníku nacenili na 40 tisíc! Celý systém stál před sedmi lety necelých sto tisíc. Výměnu jsem odmítla, tak mi z firmy napsali, že se pokusí to opravit. S tím jsem souhlasila, vystěhovala jsem vše z technické místnosti (a že toho bylo). Opravili, odjeli, voda tekla vlažná půl dne a jak se začala více ohřívat, tak zase začala silně páchnout, ale tentokrát jinak, jako sirné horké prameny v některých lázních. Takže zase bez vody, vystěhování technické, čekání na opraváře. Po týdnu čekání vyměnili nějakou součástku (hořčíkovou anodu) a prý by to mělo být v pořádku. No nebylo, hned odpoledne, opět jak se voda začala ohřívat, začala znovu páchnout, tentokrát zase jiný smrad, jako z kovu, jako ve šroubárně. Jenomže já už spěchala na letiště, měla jsem těsně před dovolenou, takže jsem ještě z vlaku psala technikovi, co to zase může být. Odpověděl, že se zřejmě špatně umístilo čidlo, které hlídá ohřev vody a voda se přehřívá. Abych oddělala horní víko zásobníku na vodu a vytáhla lanko s čidlem o 15 cm. Jenomže to bych nestihla let. Tak jsem navigovala syna, aby do domečku zajel a lanko vytáhl. Vše jsem měla nafocené, tak jsem ho směřovala podle fotek.
Celou dovolenou jsem však trnula, aby mi to doma nebouchlo, neshořelo. Jsou tam sice různé pojistky, ventily, ale nevím, zda tomu mohu věřit. Technik říkal, že jakmile se „do toho jednou hrábne", stává se, že se problémy řetězí. Rozhodla jsem se proto systém zrušit. Je jasné, že investice se mi už nevrátí, ale nic nenadělám. Tekla mi hnědá smradlavá voda, která páchla spáleninou. A to už nemluvím o tom, že jsem kontaminovala chemií 600 litrů vody. Před každou opravu se zásobník musel vypustit. Myslela jsem to dobře, čistě ekologicky, ale to by produkty musely být spolehlivé, vyráběné poctivě, ne pouze pro zisk. Záruční doba na zásobník vody je pět let, já ho měla šest. Realizaci systému provázela řada problémů, nejprve se montérům vylila voda ze zásobníku, kde byl špatně utěsněný ventil, pak mi zničili novou rohožku vylitím nemrznoucí směsi, rozbil se solární panel, ale naštěstí byl ještě v záruce, takže mi ho vyměnili.
Příjezd domů z dovolené byl ve znamení stresu z toho, co mě čeká, voda se přehřívala ukazatel na teploměru byl za maximem, byla jsem z toho zoufalá. Navíc tomu nerozumím, abych si uměla rychle sama poradit.
Solární systém bez elektřiny nefunguje vůbec, nemrznoucí směs se pak extrémně zahřívá a může způsobit požár. Pokud by byly takové okolnosti, že by během léta delší dobu nešel proud, což se například při extrémních bouřkách může stát, je riziko příliš velké, zvlášť pro dřevostavbu. Problém je systém uhasit, pro solární a fotovoltaické systémy platí speciální požární předpisy.
Se solárním ohřevem vody tedy končím, zkušenost mám špatnou. Navíc nejvíce teplé vody je k dispozici v létě, čím větší horko, tím více teplé vody. Naopak v zimě se většinou ohřívá voda stejně převážně elektrikou. Je to moje zkušenost, někdo jiný může mít třeba jinou. Já jsem pro nekomplikované systémy bez zbytečných technologií, zvlášť v dnešní době takzvaných "kurvítek". Vážím si čisté teplé vody ohřáté elektrickým boilerem z Dražic.