Přestěhovala jsem se z Prahy na venkov před čtyřmi roky. Když se bavím s místními lidmi, tak je nás tady hodně s podobným příběhem. Ve vesnici jsme měli chatu po rodičích nebo dokonce prarodičích, a tu jsme přestavěli na trvalé bydlení.
Já jsem chatu nechala celou zbourat, protože byla shnilá a postavila jsem dům znovu. Napsala jsem o stavbě a o mém životě (nejen) na staveništi knížku, která vyjde na podzim ve vydavatelství Eminent. 
No a jaké to je bydlet v místě, které původně sloužilo k rekreaci? Jedním slovem - úžasné! Je tu klid, za rohem les, čerstvý vzduch online. Těší mě, že mi na šňůrách venku visí prádlo, že mohu ráno vyběhnout bosa do trávy, jíst venku, večery trávím pohledem na hvězdy. Pěstuji ovoce a zeleninu, jsem obklopena květinami, krouží kolem mě motýli.
Zajímavé je pozorovat změnu přírody během ročních období, kdy na podzim slunce začne klesat, a dny se zkracují, odlétají barevní ptáci, zase je více sýkorek. Život v zimě není šedivý jako ve městě, ale díky jehličnanům stále zelený. Když nasněží, jsem tu jako na horách.
Na jaře se jakoby dlouho neděje nic, avšak s prvními slunečními paprsky se začínají tvořit pupeny, ožije tráva, krokusy vystrkují vousy. Stále je co pozorovat, obdivovat, nač se těšit.
K takovému poznání asi člověk potřebuje dozrát, nasytit se městským životem, prostát dlouhé hodiny v kolonách, potit se v rozpálených ulicích, dusit se smogem. To, že mohu žít v místě naší bývalé chaty, považuji za dar z nebes, požehnání a projevuji vděčnost každý den. I moje děti se radují, když přijedou na návštěvu, že je tu normální koupelna, tekoucí voda, elektřina. Pro většinu lidí běžný servis, ale pro nás, kdo jsme tu trávili prázdniny bez elektřiny s ruční pumpou na zahradě, je to neobyčejný a stále oslavovaný luxus.   

Nedělní snídaně si v létě užívám. Připravuji si bohatou směs lahodných pokrmů a jím je venku v zahradě. Mám ráda kombinace zajímavých chutí a barev, například meruňky plněné rybízem lahodí oku i chuti. Dopřávám si domácí ovocné džusy, tentokrát jsem nakrájela zelený meloun galia, nasypala jej do nádoby, doplnila vodou a rozmixovala. Vznikl z toho moc dobrý džus. Kávu jsem postupem času vyměnila za Meltu, kupuji si porcovanou v nálevových sáčcích, vypadá jako čaj a snadno se připravuje. Do hrnečku vložím čekankový květ, protože se mi to líbí, a více mi chutná. Kávu už piji jen velmi zřídka, spíš na návštěvě nebo v kavárně, kde ji opravdu umějí udělat. Ráno se bez ní obejdu. 
Miluji křupavých chleba a topinky udělané na sucho v grilu, potřu je česnekem, namažu tvarohem, posypu pažitkou a navrch dám kousek hermelínu a rybíz. Pro někoho by to byla možná dost divoká kombinace, ale mně to chutná. Ráda snídám slané i sladké jídlo, jediné co po ránu nemůžu jíst, jsou ryby. Když jsme byli ve Skandinávii, měli jsme ryby a saláty z nich každé ráno. S údivem jsem hleděla na místní obyvatele, s jakou chutí se ládovali rybami ve sladkokyselých nálevech a k tomu přikusovali toust s marmeládou. To bylo i na mě moc :-). Ale k obědu nebo k večeři už si je dám s chutí a ráda.  

Fáze Měsíce, které říkáme nov, tedy když z našeho úhlu pohledu Měsíc není na obloze vůbec vidět, bývá už od dávných časů spojován s čištěním (prostor i emocí), uzavíráním (špatných návyků, nevhodných kontaktů, neefektivních činností), půstem a případně meditacemi.
Návodů na to, jak čistit, čím, kdy a proč, najdete na internetu mnoho, já se s vámi podělím o svoje zkušenosti. Byly doby, kdy jsem vůbec neřešila, jaká fáze měsíce momentálně je. Postupem času, kdy jsem si začala více uvědomovat svoje tělo a spojení s přírodou, jsem fázím měsíce začala více rozumět a pozorovat je.
Nov je pro mě zpravidla ukončováním něčeho starého a vstupem do nového. Myslím tím hlavně z hlediska energie. Pokaždé dělám v tento den něco jiného, podle toho, jak to momentálně cítím. Nejčastěji jezdím do lesa ke studánce, kde se opláchnu vodou, napiji se a představuji si, jak voda odplavuje všechno, co mi vadí, neslouží a hází klacky pod nohy na mé cestě. Studánce většinou něco přinesu, třeba květinu, kamínek nebo nějaký plod.
Doma si pak zapálím svíčku a prostory obejdu se zapálenou bílou šalvějí nebo jiným vykuřovadlem. V rohu místnosti mívám misku se solí, která má velké očistné účinky, tak sůl vyměním. Převléknu postele, vyperu povlečení. To dělávám nejen o novu, ale i když mám třeba za sebou těžké noci se špatnými sny. Od starých energií mi hodně pomáhá umýt si vlasy, nechám je pak voně uschnout, nejlépe venku, aby si nabraly čerstvou živlovou energii.
Půst pro mě tedy zatím moc není. Ráda jím, a když mívám hlad, tak mě začne bolet hlava. Během novu se snažím alespoň jíst méně, především ovoce a zeleninu, piji hlavně čistou vodu.
Večer si někdy vyložím karty z tarotu na mou další cestu nebo úkoly na následující období, či si sednu ve tmě do zahrady a čekám s prázdnou myslí, co ke mně přijde. Stane se ale, že nepřijde nic, jen slyším vzdálené štěkání psů a hledím do hvězd. Když nebe není ozářené Měsícem, jsou hvězdy zvlášť krásně viditelné, svítí i Mléčná dráha. Chvíle přítomného okamžiku v noční zahradě jsou pro mě radostné, naplněné a velmi osvěžující. A představuji si, že přesně takové bude i celé následující období dorůstajícího Měsíce. Věřím tomu, že čemu dáváme pozornost, to roste. 
         

Můj nejméně oblíbený měsíc v roce je listopad, zejména ta jeho část, která obsahuje sychravé, mlhavé a inverzní dny. Loni na podzim jsme se tedy s kamarádkou dohodly, že pojedeme na výlet do teplých krajin. Chtěly jsme původně letět na Bali, ale tam zrovna úřadovala sopka, tak jsme si vybraly Srí Lanku s krátkým výletem na Maledivy, protože jsou ze Srí Lanky, coby kamenem dohodil (asi hodinu letu). Moc jsme se těšily a možná to byl první kámen úrazu. Měly jsme velká očekávání. A vrátily jsme se zklamané a rozhádané.
Napíši to jen krátce, aby to nevydalo na článek, ale v základu jsme měly velmi špatné počasí, sopka a popílek z ní změnil směr větru i na Srí Lance, byť je to z Bali daleko. V listopadu je už na Srí Lance běžně letní sezóna, ale nás pronásledoval jeden cyklon za druhým, bičoval nás déšť provázený silným větrem.
Vadila mi všude přítomná špína, haldy odpadků, drzé opice, poměrně zamračení lidé a nutnost být pořád oblečený a zahalený, a to i na plážích, kvůli náboženským pravidlům. Chytly jsme střevní virózu, bylo nám několik dní špatně. S kamarádkou jsme sice už cestovaly společně do Norska, ale bylo to dávno, byly jsme mladší a extrémní podmínky na této cestě do Asie z nás tahaly ty horší stránky, takže jsme měly spolu problémy v komunikaci.
Na Maledivách byly bouře, zákaz vycházení, protože padaly kokosy a kokos na hlavě znamená jistou smrt. Měly jsme štěstí, že lodě vůbec vypluly na rozbouřené moře, protože jinak bychom nestihly letadlo domů, jako skupina, která odlétala před námi. Do moře jsme vlezly za pět dní na Maledivách jen dvakrát.
Abych nebyla jen kritická, musím konstatovat, že na Srí Lance je krásná příroda, zejména horská část, zajímavé jsou nekonečné čajové plantáže, hezký byl výlet do přírodní rezervace
s volně se pohybujícími zvířaty.
Měla jsem možnost porovnat tenhle výlet s jiným, s cestou do Karibiku, kterou jsem absolvovala loni na jaře. Tam to byl ráj, všude čisto, lidé se smáli, tančili a – ano, i pili. Karibský rum a neopakovatelné drinky z něj při západech slunce mi ve vzpomínkách dodnes vykouzlí úsměv na tváři. Jiný kraj, jiný mrav. Někdo má třeba zkušenosti úplně jiné nebo opačné. Každopádně cestování člověku hodně napoví o jeho vlastním nastavení. Připadá mi, že čím je člověk dál a v menším komfortu, dostane se hlouběji k sobě. Ale o tom podrobněji zase jindy…. 

​Vezměte zhruba dvě hrsti levandule, květy i stonky, nastříhejte tak, aby se vešly do kastrůlku. Pak přidejte tři citrony nakrájené na kolečka a jednu snítku meduňky, ale ta nemusí být nebo jí můžete nahradit mátou. A dva hřebíčky. Poté zalijte 3/4 litrem převařené vody a nechte do druhého dne vylouhovat. Zhruba za 24 hodin přecedíte přes síto a do toho pomalu zamíchávejte asi 1/2 až 3/4 kila cukru. Někdo by to možná svařil, ale já nechávám sirup za studena, dělám tak i bezový sirup. No a pak stočím do lahví a dám do chladu do sklepa nebo do lednice. Pak se dávkuje do vody jako běžný sirup, čímž vznikne limonáda. Je to lahodné a neobvyklé pití, asi by to se sirup mohl přidat i do různých míchaných nápojů.
S levandulovým extraktem můžete různě experimentovat, například dát do části trochu citronového pektinu a krátce povařit. Vznikne želé výrazné chuti a nádherné barvy, které nám třeba v lednu, na horkém toustu s máslem, připomene léto.  

Rybízové keře jsou obsypané zrajícími plody, a tak kromě marmelád a sirupů z rybízu vyrábím lahodnou a osvěžující limonádu. 
Kuličky otrhám od stopek a zhruba dvě hrsti jich dám do půllitrové nádoby a doplním vodou. Pak tyčovým mixérem rozmixuji a následně přecedím přes hrubé sítko, čímž se oddělí pecky a slupky od dužiny. Vznikne lahodná čerstvá limonáda plná vitamínů, kterou můžete dosladit medem nebo stévií.
Piji ji každý den a ještě mi nepřestala chutnat :-).