Srí Lanka a Maledivy

Můj nejméně oblíbený měsíc v roce je listopad, zejména ta jeho část, která obsahuje sychravé, mlhavé a inverzní dny. Loni na podzim jsme se tedy s kamarádkou dohodly, že pojedeme na výlet do teplých krajin. Chtěly jsme původně letět na Bali, ale tam zrovna úřadovala sopka, tak jsme si vybraly Srí Lanku s krátkým výletem na Maledivy, protože jsou ze Srí Lanky, coby kamenem dohodil (asi hodinu letu). Moc jsme se těšily a možná to byl první kámen úrazu. Měly jsme velká očekávání. A vrátily jsme se zklamané a rozhádané.
Napíši to jen krátce, aby to nevydalo na článek, ale v základu jsme měly velmi špatné počasí, sopka a popílek z ní změnil směr větru i na Srí Lance, byť je to z Bali daleko. V listopadu je už na Srí Lance běžně letní sezóna, ale nás pronásledoval jeden cyklon za druhým, bičoval nás déšť provázený silným větrem.
Vadila mi všude přítomná špína, haldy odpadků, drzé opice, poměrně zamračení lidé a nutnost být pořád oblečený a zahalený, a to i na plážích, kvůli náboženským pravidlům. Chytly jsme střevní virózu, bylo nám několik dní špatně. S kamarádkou jsme sice už cestovaly společně do Norska, ale bylo to dávno, byly jsme mladší a extrémní podmínky na této cestě do Asie z nás tahaly ty horší stránky, takže jsme měly spolu problémy v komunikaci.
Na Maledivách byly bouře, zákaz vycházení, protože padaly kokosy a kokos na hlavě znamená jistou smrt. Měly jsme štěstí, že lodě vůbec vypluly na rozbouřené moře, protože jinak bychom nestihly letadlo domů, jako skupina, která odlétala před námi. Do moře jsme vlezly za pět dní na Maledivách jen dvakrát.
Abych nebyla jen kritická, musím konstatovat, že na Srí Lance je krásná příroda, zejména horská část, zajímavé jsou nekonečné čajové plantáže, hezký byl výlet do přírodní rezervace
s volně se pohybujícími zvířaty.
Měla jsem možnost porovnat tenhle výlet s jiným, s cestou do Karibiku, kterou jsem absolvovala loni na jaře. Tam to byl ráj, všude čisto, lidé se smáli, tančili a – ano, i pili. Karibský rum a neopakovatelné drinky z něj při západech slunce mi ve vzpomínkách dodnes vykouzlí úsměv na tváři. Jiný kraj, jiný mrav. Někdo má třeba zkušenosti úplně jiné nebo opačné. Každopádně cestování člověku hodně napoví o jeho vlastním nastavení. Připadá mi, že čím je člověk dál a v menším komfortu, dostane se hlouběji k sobě. Ale o tom podrobněji zase jindy….