Téměř ze všech médií se na nás valí panika a strach. Jedním ze základních a hlubokých strachů je strach o život. Smrt je však něco, co nás všechny spojuje a zároveň je pomyslným druhým koncem zrození.
Slyšela jsem zajímavou úvahu o tom, že současná vyhrocená doba nás vede k zamyšlení nad tím, jak jsme srovnaní se životem, jak moc žijeme v jeho proudu změn, jak se bráníme pohybu a vývoji či žijeme v křeči. Každý to máme asi trochu jinak, ale strach ze smrti je někde v pozadí či v popředí u každého z nás.
Jeden můj kamarád napsal ve své knize krásnou větu, a sice, že se nebojí smrti, ale nechce umírat v bolestech. S tím mohu jen souhlasit. Poplašné zprávy z médií hovoří o smrti udušením a nabízejí podobné hrůzy. Člověk se zdravým pudem sebezáchovy takové zprávy odmítne a jde raději na procházku do přírody.
Přesto by nemělo být téma smrti tabu. Když přijmeme svou vlastní smrtelnost, můžeme se více radovat ze života. V posledních letech lidé umírají především ve zdravotnických zařízeních a o procesech během odchodu ze života nevíme zpravidla vůbec nic. Naši předkové jednotlivým fázím smrti rozuměli a uměli své nejbližší náležitě vyprovodit.      
Napsala jsem článek o fázích smrti podle toho, jak člověka opouštějí živly. Zamýšlím se také nad tím, proč se stále méně dělají pohřby, a jak a zda umíme truchlit. Článek si můžete stáhnout zde:
 www.kiara.cz/268laacutenky.html
Přeji nám všem v tomto období Štíra, abychom v nás samotných nechali zemřít vše, co nám již neslouží, aby se mohlo zrodit něco nového, co nás obohatí a potěší.   
 

​Jeřabiny jsou plodiny velmi zdravé a neprávem opomíjené. Mnoho lidí si myslí, že jsou potravou pouze pro ptáky. Není tomu tak, v zahradách i alejích roste jeřáb jedlý, jmenuje se sladkoplodý a jeho plody jsou sladkotrpké a velmi chutné. Od jeřábu ptačího neboli obecného se pozná velmi snadno, a to podle ozubení lístků. U jeřábu sladkoplodého je ozubení méně výrazné a sahá od špičky asi do poloviny lístku, u jeřábu obecného sahá do dvou třetin délky lístku, někdy až k jeho základně.
Jeřabiny obsahují mnoho vitamínů, především vitamín C a pektiny. Vyrábím z nich skvělý džem, který je trochu kyselejší než meruňkový, ale sladší než rakytníkový. Přitom barvu mají velmi podobnou.
Jeřabiny otrhám na jednotlivé kuličky, opláchnu pod tekoucí vodou, odšťavím na odšťavovači nebo v lisu a z tekutiny udělám džem s přísadou přírodního pektinu a cukru. Do horkého džemu přidám hřebíček a badyán, chvíli povařím a nechám do druhého dne louhovat.
Poté znovu převařím, badyán a hřebíček vyndám a džem sliji do skleniček, zavíčkuji a postavím dnem vzhůru. Hotovo, dobrou chuť. Bude to výtečné pojivo do vánočních lineckých koleček.