Minulý týden ve středu jsem jela po dálnici do Brna skoro čtyři hodiny. Většina úseků je svedena do dvou pruhů, v jednom případě dokonce do jednoho. Celá dálnice byla oběma směry doslova zasekaná kamiony. Vracela jsem se v neděli, kdy by kamiony jezdit neměly, a cesta byla mnohem lepší, rychlejší a pohodlnější. Nemohu se zbavit otázky, zda všechno to, co se neustále převáží sem a tam, ucpává a ničí silnice, opravdu potřebujeme? Zvykli jsme si mít ve všem ten nejširší sortiment, sezónní zboží konzumovat po celý rok, ale jsme schopni vnímat, za jakou cenu? Potřebujeme brambory z Egypta? Česko, bramborářská oblast! Jenomže to by se nesměla pole osazovat hlavně řepkou. Přestože kamiony brázdí naše silnice téměř nepřetržitě, spousta věcí na našem trhu chybí. Naprosto nedostatkovým zbožím jsou stavební materiály, ale i náhradní díly na kola, auta. Tohle všechno jsme si dříve uměli vyrobit v rámci českého trhu. Globalizace a nadnárodní řetězce zcela zlikvidovaly samostatnost a soběstačnost a je nevyšší čas se nad tím zamyslet. Každý musí začít především u sebe. Pokud budeme žít tak, že budeme každý zodpovědný za to, co vyprodukujeme, bude to na začátek stačit. Vidím, jak úplně jinak hospodařím, když jsem ve svém domě na svém pozemku. Mám přehled, co do domu vstupuje, co a v jaké kvalitě vystupuje, hospodařím s vodu, odpady a biologickým materiálem úplně jinak, než když jsem žila v nájemním domě. Kupuji a spotřebovávám převážně lokální produkty, ovoce a zeleninu jím v jejich sezóně, koupit jahody v únoru by mě vůbec nenapadlo. Pojďme zkusit žít blíže k přírodě, k udržitelnému soběstačnému hospodaření v souladu s přírodou a spolu navzájem. Pojďme se zkusit vzdát civilizačních výdobytků, navraťme se ke kořenům a moudrosti našich předků. Ulehčí se nejen nám, ale i přírodě a ucpaným silnicím.
1 Comment
Čeština je tak krásná. Zkuste si ten nadpis přečíst bez mezer :-). Ale chci se dnes věnovat skutečnému odkazu Jana Husa. Stál si za svým, i když ho to stálo život. Věřil sobě, svému hlasu, své pravdě. Kolik z nás to dnes dokáže? Zvlášť v této době je jeho odkaz aktuální. Letos mám na zahradě nejvíce květin žlutých. Mnohem více než kdykoliv jindy. Každý rok je zahrada úplně jiná a přináší mi různé vzkazy a poselství prostřednictvím vegetace. Žlutá barva je barvou třetí čakry. Je centrem naší identity, solar plexu, je spojnicí mezi cítěním a věděním. Dříve se věřilo, že centrum myšlení je v břiše. Dodnes přece vnímáme emoce skrze břicho a pocity v něm. Třetí čakra je znamením sebeúcty, sebevědomí, zdravých hranic. Tyto kvality každý z nás potřebuje mít rozvinuté, udržet je stabilní a mít víru v sebe jako měl mistr Jan Hus. Základem zdravých vztahů k sobě i k ostatním je respekt a úcta. Ctím a respektuji rozhodnutí každého člověka, jak naloží se svým zdravím, tělem, časem i energií. Zároveň vnímám jako důležité, aby byl každý člověk respektován ostatními, tím spíš orgány státní správy a moci, které jsme si zvolili a které platíme. Připadá mi naprosto nepřípustné, abychom dopustili rozdělování lidí na ty s óčkem a bez óčka. Abychom lidem zakazovali někam vstoupit, natož jít do práce. Osobně si vážím každého člověka a rozhodně nechci podporovat šíření nějaké nemoci. Mohu ovšem odsuzovat šíření poplašných zpráv, vytváření pocitu strachu a nejistoty v lidech. Je ostuda zavalovat veřejnost umělými a smyšlenými statistikami. Co se to vlastně děje? Jan Hus by se asi divil. Uhořel, v prach se obrátil a mezitím se tady, kromě technologického růstu, nic nezměnilo. Pojďme si věřit a pojďme to změnit s vírou v odkaz mistra Jana Husa. |
Kategorie |