Opravdu to všechno potřebujeme?

​Minulý týden ve středu jsem jela po dálnici do Brna skoro čtyři hodiny. Většina úseků je svedena do dvou pruhů, v jednom případě dokonce do jednoho. Celá dálnice byla oběma směry doslova zasekaná kamiony. Vracela jsem se v neděli, kdy by kamiony jezdit neměly, a cesta byla mnohem lepší, rychlejší a pohodlnější.
Nemohu se zbavit otázky, zda všechno to, co se neustále převáží sem a tam, ucpává a ničí silnice, opravdu potřebujeme? Zvykli jsme si mít ve všem ten nejširší sortiment, sezónní zboží konzumovat po celý rok, ale jsme schopni vnímat, za jakou cenu?
Potřebujeme brambory z Egypta? Česko, bramborářská oblast! Jenomže to by se nesměla pole osazovat hlavně řepkou. Přestože kamiony brázdí naše silnice téměř nepřetržitě, spousta věcí na našem trhu chybí. Naprosto nedostatkovým zbožím jsou stavební materiály, ale i náhradní díly na kola, auta. Tohle všechno jsme si dříve uměli vyrobit v rámci českého trhu. Globalizace a nadnárodní řetězce zcela zlikvidovaly samostatnost a soběstačnost a je nevyšší čas se nad tím zamyslet. Každý musí začít především u sebe. Pokud budeme žít tak, že budeme každý zodpovědný za to, co vyprodukujeme, bude to na začátek stačit. Vidím, jak úplně jinak hospodařím, když jsem ve svém domě na svém pozemku. Mám přehled, co do domu vstupuje, co a v jaké kvalitě vystupuje, hospodařím s vodu, odpady a biologickým materiálem úplně jinak, než když jsem žila v nájemním domě.      
Kupuji a spotřebovávám převážně lokální produkty, ovoce a zeleninu jím v jejich sezóně, koupit jahody v únoru by mě vůbec nenapadlo. Pojďme zkusit žít blíže k přírodě, k udržitelnému soběstačnému hospodaření v souladu s přírodou a spolu navzájem. Pojďme se zkusit vzdát civilizačních výdobytků, navraťme se ke kořenům a moudrosti našich předků. Ulehčí se nejen nám, ale i přírodě a ucpaným silnicím.   

---