Zavařuji od jara do podzimu, v dubnu začínám pampeliškovým sirupem, v květnu sbírám a zavařuji skvělou žlutou houbu zvanou sírovec, začátkem června je čas květu bezinky, úžasné jsou rosoly z tohoto květenství, hlavně na toasty silně namazané máslem.
Červen tradičně patří jahodám. K jahodové zavařenině někdy přidávám reveň, je pak taková krásně kyselá. A také trochu skořice. Po jahodách začíná čas rybízu – černého, červeného a bílého, všechny miluju a slepovaná linecká kolečka jsou nejlepší právě s rybízovou marmeládou. Koncem července a začátkem srpna dozrávají meruňky, máme rádi marmeládu se špetkou hřebíčku a badyánu. Je skvělá nejen na teplé rohlíky, chleba nebo veku, ale i do dortů a sladkých pomazánek. Třeba s tvarohem.
Každé září se těším na oranžové plody jeřabin a rakytníku. Z rakytníku dělám kyselou marmeládu. Jeřabiny přidávám do hruškového kompotu, dělám z nich řetězy na vánoční stromečky do lesa pro ptáčky a také marmeládu, která je trpká a hodí se třeba pod maso nebo na svíčkovou místo brusinek. Brusinky, borůvky, maliny, ostružiny, všechny tyhle plody skoro každý rok projdou mýma rukama, kuchyní sporákem, skleničkami, spíží. Nemohu zapomenout na švestky, povidla, pečený čaj, houby nakládané na kyselo nebo v soli.
Cítím se šťastná s plody přírody, které se skví na poličkách ve skleničkách a odpovídají na otázku, kdy se zima zeptá, co jsem dělala v létě. Na podzim ještě plánuji zakoupit višeň, její trpké plody v mé sbírce chutí zatím chybí.

Když jsem si přečetla, kolik je v hořčici konzervantů a barviv, rozhodla jsem se, že si vyrobím vlastní. Není to nic složitého a zvládnete to všichni.
Základem je nákup hořčičného semínka, na plnotučnou hořčici obyčejné hořčičné, které se dává do sterilované zeleniny. Na kremžskou hořčici potřebujeme semínko hořčice černé. Koupila jsem ho ve speciálním obchodě se semeny, "Pět semen" v Praze. Semena jsem, každou odrůdu zvlášť, vysypala do velkého hrnku, zalila převařenou vodou tak, aby byla semínka ponořená. Přidala jsem polévkovou lžíci octa a špetku soli, půl čajové lžičky cukru. Směs jsem zamíchala a nechala nabobtnat několik hodin. Může se to nechat i přes noc. Poté jsem vše rozmixovala ponorným mixérem a je hotovo. Hořčice lze různě dochutit, kurkumou, křenem, česnekem, chilli papričkami, jak má kdo rád. Hotovou hořčici jsem dala do zavařovací sklenice, v lednici vydrží několik týdnů. Pro mě je zajímavé i to, jak rostlina hořčice vypadá, je velmi podobná řepce. Tak dobrou chuť.   

​Přináším vám několik tipů, které mně osobně přinášejí pocity radosti a štěstí. Nepřichází to však samo, je potřeba na tom pracovat každý den. Tak nechť jsou vám k užitku:

* Zvolit si vědomě, že chci mít šťastný život. Nebýt v roli oběti, ale tvůrce. Vědět, co chci a kam směřuji.
* Každý den najít něco, co mi udělá radost (kvetoucí strom, zpívající pták, bublající potok, příjemná koupel, aromaterapie, dobré jídlo, stačí maličkost).
* Chovat se k sobě láskyplně, mluvit o sobě hezky, mít se rád. Když mám rád sebe, mohu mít rád i ostatní, protože je to prožitá zkušenost.
* Vnímat dary, které mám – zdraví, střechu nad hlavou, dostatek jídla, milé lidi kolem sebe, dostatek vody.
* Děkovat za vše, projevovat vděčnost, to posiluje hojnost.
* Trénovat mysl na pozitivní vnímání života. Začít vědomě žít, uvažovat nad tím, kam se rozbíhají myšlenky a vědomě vytvářet pozitivní myšlenky, vize.
* Nenechat se zatahovat do dramat ostatních lidí, stěžování si, brblání, hledat cesty, jak nesnadné věci a události změnit ve snadné. Co nemohu změnit, nechám být.
* Stýkat se s podobně naladěnými lidmi, vyhledávat podobné takzvané sociální bubliny. Pracovat na svém seberozvoji.
* Cítit a ctít zákon zachování energie – co dávám, to dostávám. V každém člověku, i v sobě, vidět plný potenciál.
* Pokud do života přijde nepříjemná událost, pocit, hněv, tak je přijmout, prožít, zjistit, kde se vzaly a co od nás chtějí. Žijeme v dualitě a nemilé věci jsou kolem nás, avšak nezabývat se s nimi dlouho. Vědět, že jsou naší součástí, ale nenechat se jimi otrávit.
* Trénovat mysl a myšlenky podobně jako svaly. Žít vědomě v přítomném okamžiku, to znamená věnovat pozornost tomu, co je teď, ne tomu, co bylo nebo co bude.
* Fyzicky pracovat, uzemňovat se, propojovat s přírodou, s živly, občas chodit bos. Uvědomovat si, že jsme pozemšťané a spojovat se se Zemí. Mít ji rád jako sám sebe.
* Napojovat se na bytosti přírody, duše stromů a rostlin, krystalů…
* Zachovávat vnitřní mír. Mít harmonické vztahy, nechovat vůči nikomu zášť, nepoddávat se hněvu, případné nepříjemné situace hned řešit.
* Udělat si pořádek v místě, kde žiji. Doma (v autě) mít jen ty věci, které potřebuji nebo ty, které mi dělají radost. Uvolnit energii domova, aby mohla proudit.
​
Zvyk sibiřských šamanů:
Každé ráno se poklonit Slunci (pozdrav Slunci), a udělat si plán, jaký chci mít den, požádat, aby se to splnilo. Každý večer se rozloučit se Sluncem, zrekapitulovat den, poděkovat za dary a to, co se nepovedlo, Slunci odevzdat, abychom šli spát s čistou hlavou i svědomím.