Kamarádka mě inspirovala k domácí výrobě šípkové marmelády. Vyrazila jsem tedy s košíkem na šípky a po dvou hodinách jsem měla popíchané ruce od trnů a asi kilo a půl plodů. Z každého šípku je potřeba uříznout obě špičky a vydlabat semínka. Použila jsem k tomu štípací kleště na nehty, protože nožem to moc nešlo. I tak to bylo několik hodin práce. Marmeláda se dá udělat i z šípků se semínky, ale pak je nutné hmotu propasírovat přes jemné síto, aby se do hotové směsi nedostaly chloupky, které škrábou v krku. To je ještě mnohem více práce.
Těch několik desítek šípkových slupek jsem zalila vodou tak, aby byly ponořené a vařila jsem je asi dvacet minut. Vzniklou kaši jsem rozmixovala ponorným mixérem, zasypala asi půl kilem cukru a vařila dalších pět minut. Výhodou je, že směs je hustá a nemusí se použít žádný želírovací prostředek. Ještě horké jsem vše nalila do skleniček a ty postavila dnem vzhůru. Marmeláda je vynikající, má nádhernou barvu a bude jí to jistě na lineckém vánočním cukroví slušet, avšak je to mimořádně pracné a výtěžek malý. Z kila a půl šípků jsou čtyři malé skleničky zavařeniny.    

Doprava je stále hustší a otravnější. Skrz naši vesnici proudí každodenně kolony aut, kamiony nevyjímaje. Starostové obcí a měst kolem Prahy se dohodli, že napíší petici o zákazu vjezdu kamionů a velkých nákladních aut do obcí a měst. To zní logicky a u lidí je to velmi populární, petice jistě má už mnoho podpisů.
Na druhou stranu se však v naší vesnici bude stavět už druhý supermarket, místní Enapo stále konkurenci nadnárodního řetězce nějak přežívá, ale proč stavět další? Někudy ty kamiony přece jezdit musí, když si trh přeje být sále pře*zásobován (nejen) exotickými novinkami. 
Domnívám se, že jedinou cestou snížení mezinárodní dopravy zboží, je dovozové zboží nekupovat. Vím, že to není populární tvrzení, ale je to jediná cesta. Když se nebude kupovat, nebude se objednávat a nebude se převážet. Na silnicích bude méně kamionů. 
Každý bychom měli začít u sebe. Uskromnit se, kupovat u místních prodejců, na farmách, lokálních trzích. Vyrobit si vlastní tvaroh a sýr místo zakoupení francouzského. Dojet si do sadu pro jablka a hrušky místo nákupu ananasu. Z exotického ovoce kupovat pouze citrony. Podpořit tuzemské výrobce oděvů, nábytku, průmyslového zboží. Vím, už jich moc není, ale jsme to my, kdo hýbeme trhem, protože do něj vkládáme svoje peníze. A pokud nechceme na silnicích kamiony, je potřeba změnit spotřebitelské chování, nikoliv podepsat petici, že nechci kamiony, když chceme datle a spoustu dalšího cizokrajného lákavého zboží. Měli bychom se alespoň umět zamyslet nad tím, proč potřebujeme v lednu kupovat jahody, proč se jich nenajíme dostatečně na českých jahodových polích v červnu a v červenci a nezavaříme si je na pozdější dobu, jak to dělali po generace naši předkové.      

​V první polovině října většinou přicházejí první noční mrazíky, které pokryjí trávu jinovatkou, a to je období, kdy ožívá moje teplá kuchyně. Opouštím období salátů a studených mís, a pozornost směřuji k polévkám, omáčkám a ke kořenové zelenině. Nakládám zelí a kvasím zeleninu, nejraději mám kvašenou červenou řepu s křenem. Letos jsem si vysadila na zahradě křen a jeho síla je vskutku mnohem větší, než křenu zakoupeného v supermarketu a zabaleného do igelitové folie.
Konec léta a začátek podzimu byly ve znamení bohatých darů lesa, v němž bylo a možná ještě je, množství krásných hub. Už je však nesbírám, protože je nemám kam dát. Mám je v mrazáku, sušené i nakládané, a tak budu dělat houbové bramboračky, i smaženice, které jsou nejlepší na topinkách.
K podzimu patří neodmyslitelně také ořechy a šípky. Obojího se letos urodilo hodně. Na šípky během sušení létaly octomilky, tak jsem je musela dát do sušičky. Vyloupané ořechy jsem rovnou namočila do medu a denně si dopřávám jednu až dvě lžíce.  
Baví mě experimentovat s chutěmi, a tak si k houbové polévce klidně udělám obložený chléb s tvarohem, cibulí a česnekem, listem mangoldu a vše potřu brusinkovou marmeládou. Je to překvapivě velmi dobré. Tak vám přeji krásný, barevný a chutný podzim jak v přírodě a v duši, tak i na talíři.