​Připadá mi, že letos vše dozrává dříve. Rakytník obvykle sklízím až v polovině září, letos je však již zcela zralý a začíná trochu opadávat, tak jsem ho včera posbírala. Každoročně dělám rakytníkový džem, který je plný vitamínů a je úžasný i k plnění vánočního lineckého cukroví. Není sice tak červený jako džem rybízový, ale zato mnohem kyselejší. Keř má plno trnů, tak sklizeň jde poměrně špatně. Otrhané plody umyji a rozvařím. Pak propasíruji přes síto. Rakytník má celkem velké pecky, tak je z toho dost odpadu. Šťávu vařím s cukrem a trochou pektinu, protože moc dobře neželíruje. Vařím do mírného zhoustnutí a plním do čistých sklenic, které obrátím dnem vzhůru. Džem je výborný též jako náplň do placiček z ovesných vloček nebo jen tak do jogurtu.    

Bydlím v místě, kde jsme měli donedávna chatu po dědečkovi. Jezdívala jsem sem jako malá holka na návštěvu a mnohem později jsme tu s našimi syny trávili každé prázdniny. Kolem 15. srpna každoročně přijížděla pouť. Byl to velký svátek, v mnoha domácnostech se pekly koláče, sjížděli se příbuzní a všichni se slavnostně oblékli a společně vyrazili směrem k pouti. Nejinak to bylo u nás, synové se těšili na atrakce, na cukrovou vatu a různé další laskominy. Jak rostli, tak chuť na sladkosti ubývala a touha zažívat stále více zábavy na atrakcích přibývala. Starší syn vyhledával vždy adrenalinové atrakce, zatímco mladší spíš pobýval u střelnice.
Ani jsem si neuvědomila, jak ten čas letí, a letos jsme se tu sešli u příležitosti pouti nejen se syny, ale i s jejich slečnami a jejich rodinami. Mám samozřejmě radost, že jsme se tak rozrostli a těším se, až někdy v dohledné době půjdu na pouť s budoucími nejmladšími členy rodiny a budu sledovat, jak rostou a září jim oči u kolotoče. Nemohu tomu uvěřit, že to tak utíká....