Studánky v Jeseníkách

Do Jeseníků jsem se nejvíce těšila na prameny a na studánky. Jaké však bylo moje zklamání, když mnohé prameny, zejména ty, které nesou ženská jména, jsou zcela vyschlé. Těšila jsem se, že propojím mužský a ženský princip smícháním vody z Josefova a Mariina pramene. Avšak koryto Mariina pramene je suché a zarostlé kapradím. Stejně tak Dobruščin pramen, Žofiin jen tak pomalu kape. Jak smutný je pohled na vyschlé koryto. Připadá mi, že to nějak souvisí s ženskou energií, že jí není dost, že i ženská lůna vysychají. Prameny s mužskými jmény zatím mají vody dost, ale jak dlouho? Co můžeme udělat pro to, abychom pramenům navrátili vodu? A nám, ženám, jinovou energii? Vím, že v dnešní době je velmi těžké obstát v konkurenci, ve společnosti, která je orientovaná na výkon, kde se odpočinek považuje za slabost, kde jemnost a něha nemají místo. 
Jak však mohou fungovat muži, když ženy přestanou být ženami, a jejich ženskost bude prázdná jako pramen bez vody? Sama jsem byla vychována tak, abych mužům spíše konkurovala. Abych se orientovala na výkon a potlačila svou zranitelnost. Jsem však na cestě změny, vnímám, že je to chyba a snažím se každý den prociťovat jemnost, něhu, lásku (nejen) k Zemi, projevovat bezpodmínečnou lásku, promlouvat s přírodou, být vlídná a laskavá k sobě i k ostatním. Věřím, že když budou ženy vědomě posilovat svou jinovou podstatu, tak se voda do krajiny zase vrátí.    

---