Probudí nás jaro?

Letošní zima mi připadá otravnější, než kterákoliv předtím. Přitom mi na první pohled nic nechybí, dobře bydlím, skvěle jím, jsem zdravá, mám báječnou rodinu, úžasné přátele a přiměřenou práci. Navíc nejsou nijak třeskuté mrazy, počasí se podobá spíše jaru. Přesto vnímám toto období jako přípravu na nějaký zlom, na něco, co se stane, něco bude jinak, z něčeho se probudíme a půjdeme jinudy. Možná je to jen moje přání, možná se to týká jenom mě, nevím. Každopádně veřejná média a veřejný život jsou stále méně vhodné ke sledování, natož ke spolužití nedej bože ke spoluprožívání. Přitom právě na tom je naše lidství postavené, na vzájemném sdílení, spolupráci, využívání individuálních talentů ve prospěch celku. Avšak zdá se mi, že v tomto nastavení se to nedá realizovat. Lidé se hádají, soupeří mezi sebou, firmy i stát na lidi tlačí a ždímají je nejen finančně, ale i energeticky. A to nejde do nekonečna. Během teplých dní je možné tohle všechno hodit za hlavu, skočit do rybníka, projít se bosky po louce, sledovat motýly, rozvíjející se květiny, poslouchat zurčení potoka. Ale v zimě to moc nejde. Jsme více doma, v práci, v sobě a svých myšlenkách. A tak věřím, že než se naplno rozpučí jaro, dojde ke změně i v našem společenském nastavení směrem k více přátelskému a chápajícímu prostředí. Myslíte, že je to jen iluze nebo si to přejete také?     

---