Přijmout vlastní smrtelnost

Téměř ze všech médií se na nás valí panika a strach. Jedním ze základních a hlubokých strachů je strach o život. Smrt je však něco, co nás všechny spojuje a zároveň je pomyslným druhým koncem zrození.
Slyšela jsem zajímavou úvahu o tom, že současná vyhrocená doba nás vede k zamyšlení nad tím, jak jsme srovnaní se životem, jak moc žijeme v jeho proudu změn, jak se bráníme pohybu a vývoji či žijeme v křeči. Každý to máme asi trochu jinak, ale strach ze smrti je někde v pozadí či v popředí u každého z nás.
Jeden můj kamarád napsal ve své knize krásnou větu, a sice, že se nebojí smrti, ale nechce umírat v bolestech. S tím mohu jen souhlasit. Poplašné zprávy z médií hovoří o smrti udušením a nabízejí podobné hrůzy. Člověk se zdravým pudem sebezáchovy takové zprávy odmítne a jde raději na procházku do přírody.
Přesto by nemělo být téma smrti tabu. Když přijmeme svou vlastní smrtelnost, můžeme se více radovat ze života. V posledních letech lidé umírají především ve zdravotnických zařízeních a o procesech během odchodu ze života nevíme zpravidla vůbec nic. Naši předkové jednotlivým fázím smrti rozuměli a uměli své nejbližší náležitě vyprovodit.      
Napsala jsem článek o fázích smrti podle toho, jak člověka opouštějí živly. Zamýšlím se také nad tím, proč se stále méně dělají pohřby, a jak a zda umíme truchlit. Článek si můžete stáhnout zde:
 www.kiara.cz/268laacutenky.html
Přeji nám všem v tomto období Štíra, abychom v nás samotných nechali zemřít vše, co nám již neslouží, aby se mohlo zrodit něco nového, co nás obohatí a potěší.   
 

---