Dušičková....

Podle dávných tradic by člověk měl sbírat byliny, rostliny, kořeny, plody a další dary Země do konce října. Od listopadu patří již živočichům, přírodě. Tento zvyk mi připadá smysluplný a snažím se jím řídit. Jako kdyby svátek zemřelých, Dušičky, ukončil aktuální sezónu, stejně jako ti na druhém břehu ukončili svou životní pouť.
Když jsem letos sklízela poslední byliny, podívala jsem se na místo, kde žiji, a pocítila jsem obrovský vděk. Vděk za to, že mohu žít na místě, které vybral můj děda, za to, že rodiče mi připravili takové podmínky, abych prošla mnoha náročnými lekcemi, vděk za to, že náš rod pokračuje skrz pokolení mužů. Na každém momentě v našem životě můžeme najít něco, za co jsme vděční. A díky tomu do našeho života a myšlenek tolik nevstupují negativní emoce. Vzpomínám si, že u nás doma se s povzdechem říkalo, že život je slzavé údolí. Jsem také velmi vděčná za to, že já už takhle život vnímat nemusím a moje děti také ne. Žijeme v přelomové době a je jen na nás, jakou budoucnost si zvolíme. Cítím jako nejdůležitější nebýt otroky systému, firem, onlinu, žít v souladu s přírodou a jejími cykly a mít víru ve zdraví a hojnost. Přeji nám všem, abychom dokázali žít bez stížností a byli tvůrci našeho života. S láskou a úctou k předkům žijeme naše životy pokud možno vědomě tak, jak nejlépe umíme.
 

---