Kamarádka mě inspirovala k domácí výrobě šípkové marmelády. Vyrazila jsem tedy s košíkem na šípky a po dvou hodinách jsem měla popíchané ruce od trnů a asi kilo a půl plodů. Z každého šípku je potřeba uříznout obě špičky a vydlabat semínka. Použila jsem k tomu štípací kleště na nehty, protože nožem to moc nešlo. I tak to bylo několik hodin práce. Marmeláda se dá udělat i z šípků se semínky, ale pak je nutné hmotu propasírovat přes jemné síto, aby se do hotové směsi nedostaly chloupky, které škrábou v krku. To je ještě mnohem více práce. Těch několik desítek šípkových slupek jsem zalila vodou tak, aby byly ponořené a vařila jsem je asi dvacet minut. Vzniklou kaši jsem rozmixovala ponorným mixérem, zasypala asi půl kilem cukru a vařila dalších pět minut. Výhodou je, že směs je hustá a nemusí se použít žádný želírovací prostředek. Ještě horké jsem vše nalila do skleniček a ty postavila dnem vzhůru. Marmeláda je vynikající, má nádhernou barvu a bude jí to jistě na lineckém vánočním cukroví slušet, avšak je to mimořádně pracné a výtěžek malý. Z kila a půl šípků jsou čtyři malé skleničky zavařeniny.
0 Comments
V první polovině října většinou přicházejí první noční mrazíky, které pokryjí trávu jinovatkou, a to je období, kdy ožívá moje teplá kuchyně. Opouštím období salátů a studených mís, a pozornost směřuji k polévkám, omáčkám a ke kořenové zelenině. Nakládám zelí a kvasím zeleninu, nejraději mám kvašenou červenou řepu s křenem. Letos jsem si vysadila na zahradě křen a jeho síla je vskutku mnohem větší, než křenu zakoupeného v supermarketu a zabaleného do igelitové folie. Konec léta a začátek podzimu byly ve znamení bohatých darů lesa, v němž bylo a možná ještě je, množství krásných hub. Už je však nesbírám, protože je nemám kam dát. Mám je v mrazáku, sušené i nakládané, a tak budu dělat houbové bramboračky, i smaženice, které jsou nejlepší na topinkách. K podzimu patří neodmyslitelně také ořechy a šípky. Obojího se letos urodilo hodně. Na šípky během sušení létaly octomilky, tak jsem je musela dát do sušičky. Vyloupané ořechy jsem rovnou namočila do medu a denně si dopřávám jednu až dvě lžíce. Baví mě experimentovat s chutěmi, a tak si k houbové polévce klidně udělám obložený chléb s tvarohem, cibulí a česnekem, listem mangoldu a vše potřu brusinkovou marmeládou. Je to překvapivě velmi dobré. Tak vám přeji krásný, barevný a chutný podzim jak v přírodě a v duši, tak i na talíři. Po nějaké době experimentování s kokosovým olejem, bambuckým máslem a glycerinem, jsem se vrátila s pokorou k doma vyškvařenému vepřovému sádlu. Jako masťový základ je prostě nejlepší. Byť masti se sádlem jím bývají cítit více, než by mi bylo milé. Do výluhu jsem proto přidala koření a esenciání olej a jimi se mast nejen obohatila, ale sádlo z ní už nepoznáte. Jako všude, i tady platí, čím lepší suroviny (nejlépe v bio kvalitě), tím kvalitnější produkt z něho vyrobíte. U každého receptu z bylinek bychom měli nechat před zpracováváním natrhané suroviny chvíli volně ležet, aby z nich mohli vylézt živočichové, kteří je obývají. Suroviny: 1,5 dcl vyškvařeného vepřového sádla 35 plně rozvinutých květů měsíčku lékařského 1 celá skořice 20 kusů hřebíčku (koření) polévková lžíce medu čajová lžička tekutého včelího vosku 5 kapek pomerančového nebo citronového esenciálního oleje Postup: Zavařovací sklenici dám do vodní lázně, rozpustím v ní sádlo a přidám skořici a hřebíček. Nechám pomalu bublat ve vodní lázni asi dvacet minut. Poté sklenici vyndám, zavíčkuji a dám na 24 hodin do chladu. Než sádlo zatuhne, sklenici protřepávám, aby se jednotlivé přísady dobře promísily. Druhý den sklenici zahřeji ve vodní lázni, přecedím a do výluhu rozpustím med, včelí vosk a esencjální olej. Naliji do připravených nádob, nechám ztuhnout a je hotovo! Letní sezóna je v plném proudu a byliny volají po zpracování. V zahradě mám dva keře šalvěje, a kromě jejího sušení na lahodný čaj, z ní dělám výborný sirup. Je vhodný na zánět hlasivek, proti kašli a na bolení v krku. Sirup je tak dobrý, že ho chodím občas ochutnávat „jen tak". Postup výroby je velmi jednoduchý. Listy šalvěje nastříháme na drobnější kousky a pokryjeme jimi dno zavařovací sklenice asi do výše dva centimetry. Zasypeme moučkovým cukrem ve stejné výši, a postupně střídáme šalvěj a cukr, dokud není sklenice plná. Sklenici uzavřeme a dáme na sluníčko. Já ji mám venku, ale může být i na parapetu na okně. Pokud jsou slunečné dny, tak do druhého dne obsah sklenice klesne, cukr se promísí s bylinkou a začíná vznikat tekutá šťáva medového charakteru. Obsah skleničky upěchujeme a doplňujeme denně dalšími vrstvami cukru a šalvěje do té doby, dokud bude obsah sklenice klesat. Pak už nedoplňujeme a sklenici necháme na sluníčku nejméně 14 dní. Občas protřepeme. Po 14 dnech až jednom měsíci obsah sklenice přecedíme přes plátýnko a výsledkem je úžasný, lahodný a léčivý sirup medové barvy a šalvějové chuti. Tak ať se vám povede. Můj minulý příspěvek o výšce trávy vyvolal bohatou diskuzi na Facebooku i v následných rozhovorech s mnoha lidmi. Rozhodla jsem se proto napsat další článek na poněkud širší téma, a sice, jak vytvořit zahradu, aby nám byla k užitku, a přitom nevyžadovala moc péče. Každý má jiný vkus a jiné potřeby, tento můj příspěvek vychází pouze z mé zkušenosti, a nabízím tak ke sílení to, jak u nás zahrada funguje. Jistě také záleží na velikosti plochy, náš pozemek má něco přes tisíc metrů čtverečních.
Základem je, že jsem uchovala původní zahradu po dědečkovi, kterou tvoří staré vzrostlé jabloně a kopretinová louka. V louce vysekávám cestičky, aby se skrz ni dalo snadno projít, aniž by člověk na sebe nachytal klíšťata. Část kolem domu sekám na vysoký pokos, kde běžně vykvete jetel, popenec, sedmikrásky i kontryhel. V této posekané části zahrady máme letní posezení a letní kuchyň. Západní stranu také udržují posekanou, kvůli možnosti se proběhnout, opalovat se, případně hrát sportovní hry, benbinkton a jiné. Kolem plotu máme jedlé keře, například maliny, ostružiny, rakytník a nově také moruši. Na jihozápadní straně je malý jehličnatý lesík, který je plný lesních jahod. U části plotu pěstuji keřové růže pro jejich vůni a krásu. Samozřejmostí je v zahradě kompost, my máme dva, abychom nemuseli s plevelem chodit přes celou zahradu na její druhý konec. Severozápadní část tvoří záhony trvalek, letniček a bylinek. Je to divoký prostor, který se různě prolíná, rozrůstá, žije si svým vlastním životem a nepotřebuje téměř žádnou péči. Na tyto záhony navazuje zeleninový záhon, který péči potřebuje. Máme zde především rajčata, okurky a papriky. Poslední dobou se přikláním k pěstování divokých rajčat nebo odrůd roubovaných na dýně, které jsou mnohem odolnější proti různým škůdcům a chorobám. Důležitým prvkem zahrady je zahradní jezírko. Bez vodní plochy si už zahradu nedovedu představit. A myslím si, že ani ptáci, včely, žáby, vážky ani vodoměrky ne. Všem nám dělá velkou radost od jara do zimy, každý květ leknínu vítám jako nově narozenou bytost. Kromě jezírka jsou v zahradě další tři pítka s vodou pro osvěžení ptáků a hmyzu. Nechybí ohniště a chodníček z různých druhů materiálů pro masáž chodidel. Pro mě je samozřejmostí, že v zahradě by měl být také dřevník a domek na nářadí. Takto postupně vytvořená zahrada nám dělá radost a je i užitečná, avšak je jisté, že se může postupem času ještě různě proměňovat. Více fotek z naší zahrady naleznete ve fotogalerii. Májový čas je u nás na zahradě vždy spojený se sklizní rebarbory. Je to první plodina, ze které mohu dělat moje oblíbené kynuté koláče. Za ní pak v červnu následují jahody, rybíz a další ovoce. Pravdou je, že reveň na koláč je potřeba něčím příjemným zpestřit, samotná je trochu nevýrazná. Hodně lidí ji míchá s jahodami, ale v době, kdy je sklizeň jahod, je rebarbora už hodně tuhá, až dřevitá, nejlepší na koláče je v květnu. To je křehká a šťavnatá.
Připravím si klasické kynuté těsto, které jemně rozložím na plech a poté jej potřu jeřabinovou marmeládou. Ta dodá společně s revení koláči ten správný říz. Poté těsto pokladu oloupanou a nakrájenou revení a posypu máslovou drobenkou. Posledně jsem omylem sáhla vedle a do drobenky jsem místo skořice nasypala chilli koření. A bylo to neobyčejně výborné. Zkrátka klasické kouzlo nechtěného! Příště tedy budu dělat tento koláč jen s chilli kořením. Kdo nemáte jeřabinovou marmeládu (dělala jsem loni vlastní), můžete použít třeba brusinky nebo rybíz. Zkrátka nějaké ovoce výrazné barvou i chutí. Tak ať se vám to povede :-). V zimním období si často a ráda napouštím plnou vanu horké vody s bylinkovou solí. Ponořím se do ní, u okna plápolá svíčka a já koukám se směrem k zasněženému lesu. Koupelové přísady nekupuji, ale vyrábím si je doma. Základem jsou sušené byliny promíchané se solí. Nejraději mám kombinaci měsíčku zahradního, listů růže, květy jasmínu, mátu, pivoňku, chmel a levanduli. Na čtvrtlitrový hrnek bylin dám stejné množství hrubozrnné soli, deci mléka a pár kapek éterického oleje. To nasypu do vany a pak napouštím horkou vodu. Bublající proud vody směs krásné promíchá a sůl se sama rozpustí. Sušené byliny jakoby ožijí, mají nádherné barvy a jemně voní. Sůl vyčistí kůži, je to podobný proces jako plavání v moři. Mléko dodá pleti jemnost a éterický olej ji lehounce promastí. Když vodu po koupeli vypouštím, dám do odpadu kovové sítko, aby byliny odpad neucpaly. Cítím se osvěžená a odpočatá, všem takovou relaxaci doporučuji. Loni v srpnu jsem dělala domácí jablečný ocet. Recept najdete zde v kategorii Recepty z 24. 8. Musím podotknout, že je s tím hodně práce, budoucí ocet se musí často míchat, cedit, přesouvat ze Slunce do temna, z tepla do chladu. Výsledek však stojí za to. Když jsem ho před Vánoci stáčela, byla jsem zvědavá, jak můj první pokus dopadne. A byla jsem nadšená! Ocet je velmi lahodný, jemný ale zároveň ostrý, jsou z něj cítit hodně jablíčka a má krásnou barvu. Není možná tak čirý, jako ten koupený, ale kdybych si dala práci a přecedila ho třeba před filtrační papír, asi bych dosáhla lepšího výsledku. Nepřipadá mi to však nutné, naopak si myslím, že v usazenině je spousta prospěšných látek. Většinu jsem ho rozdala, mám jen jednu malou lahvičku, které si cením. Pokud se letošní úroda jablíček povede, určitě ho udělám znovu. Píšu to sem teď proto, že pokud máte uskladněná jablíčka, která se rychle kazí, můžete z nich ocet udělat. Sice nebude mít tolik sluníčka jako v létě, ale když do toho procesu dáte dost lásky, tak to bude jistě stačit :-).
V dávných dobách podzim provázely, zejména na vesnicích, vůně ohýnků a pečených brambor. Tyhle vůně můžeme cítit i z malebných obrázků Josefa Lady. Dnes si většina lidí koupí domů chemický koktejl umělých vůní umístěných do aromatických svíček, v horším případě do rozprašovačů. Přitom krásnou přírodní vůni si doma můžeme připravit za pár korun sami. Přináším vám několik tipů, jak si provonět domov bez použití chemie. Domácí purpura Purpura mi krásně voní, a protože doma topím dřevem, pálím ji na kamnech už od října. V té době ale v obchodech není, tak si ji vyrábím sama. Během léta trhám a suším prakticky všechny byliny, které najdu na zahradě nebo na louce. Například různé okvětní lístky z růží, jasmínu, chrpy, sedmikrásky celé, okvětní plátky slunečnic, měsíčku, dále pelyněk, kopřivy, mátu meduňku, mateřídoušku, bršlici, kontryhel, hluchavku, heřmánek, jetel květy, oregano, jitrocel, šalvěj. Sušené byliny pak jemně promnu, zbavím delších stonků, přidám k nim nové koření, jalovec, badyán, hřebíček, trochu sušené citronové nebo pomerančové kůry a purpura je hotová. Mám-li jí hodně, tak ji nasypu ji do celofánových sáčků, dám mašličku a mám krásné dárky pro všechny milovníky bylinných vůní. Pícka na vůně Do keramické misky jsem dala skořici, badyán, rozmarýn, hřebíček, jalovec, nové koření, pomerančovou kůru, kadidlo a kardamon. Postavila jsem misku na základnu od zařízení na horkou čokoládu s čajovou svíčkou. Postupně během dne se uvolňuje nádherná vůně, do které má člověk chuť se ponořit. Mám zkušenost, že kořeněná směs se dá položit i do trochu vyšší aromalampy. Aromaticá lampička Aromalamp je na trhu mnoho, záleží však také na tom, co do ní dáte. Doporučuji kupovat jen kvalitní vonné oleje, osobně mám raději jednodruhové a nemíchám je. Mou oblíbenou vůní je například hřebíček, skořice nebo borovice. Provoněný podzim přeji ze srdce všem. A když si ještě upečete něco voňavého do bříška, bude vám slastně. Z dlouhého Babího a Indiánského léta zřejmě skočíme rovnýma nohama do zimy. Odpoledne jsem byla venku ještě v tričku a večer jsou jen tři stupně nad nulou. My, lidé, se prostě více oblékneme, když se ochladí, ale různí broučci a berušky potřebují rychle najít svůj úkryt.
V poslední době jsou v módě takzvané hmyzí domečky. Můžete si je koupit hotové v obchodě, ale mnohem zábavnější je si je vyrobit doma. Letos je všude plno šišek, tak jsem jich pár posbírala a naskládala do válce vytvořeného z pletiva. K zemi jsem jej připevnila stanovými kolíky. Po stavbě domu mi zbyly takové zvláštní cihly s otvory, tak jsem do nich nastrkala klacíky a střechu jsem udělala z lasturek, kde by se mohla udržet voda pro případné osvěžení. Úkryty pro broučky jsou nejen funkční, ale na zahradě vypadají docela hezky. Také jsem koupila speciální granule pro ježky, aby se na zimu hodně vykrmili a dobře ji přežili. Jídlo pro ježky je plné vitamínů, kromě granulí jsou tam i banány a různé sušené ovoce. Krásně voní, ježkům chutná, ráno je vždy miska prázdná. A tech bobků okolo :-). Radostné podzimní tvoření vám přeji. |
Kategorie |