Dnes je podzimní rovnodennost, astrologicky začíná podzim. Je to ideální doba pro uzavření životní kapitoly léto. Můžeme si říct, co se nám povedlo, na čem je potřeba ještě pracovat, co posilovat a co nebo koho ze života propustit. Pro mě osobně bylo letošní léto ve znamení lásky k vodě. Hojně pršelo, sudy na dešťovku byly stále plné a užila jsem si vydatné koupele v přírodních vodách naší krásné země. S každým tempem jsem vnímala, jak se mé tělo čistí, jak ho voda hladí, léčí, omývá. Nové pro mě bylo to, že jsem radost z vody neprožívala sama, ale s milou blízkou duší, s níž jsem mohla svoje štěstí nalezené v přírodě sdílet. Také jsem vlastním nákladem vydala svou druhou knížku s názvem Nebát se a jít. Měla jsem velké dilema, zda jít takzvaně s kůží na trh a odkrýt všechny své stránky života. Nakonec jsem to udělala, a podle mnohých ohlasů od čtenářů a čtenářek, to mělo smysl. Sdílení opravdových, hlubokých příběhů a niterných procesů, které se dějí uvnitř každého z nás, to je něco, co nám hodně chybí. Stáváme se izolovanými jedinci ztracenými v sociálních sítích. Období podzimu, kdy se příroda stahuje pod zem, do kořenů, nás vyzývá, abychom se také obrátili směrem k sobě, ke svému nitru. Uvnitř nás samých jsou odpovědi na všechny otázky. V dnešní době už nemá smysl se obracet směrem ke druhým lidem nebo, nedej Bože, k médiím. Přichází nová doba, kdy potřebujeme nutně poznat lež a manipulaci, nenechat se strhnout ke strachu, nést vnitřní světlo a mít víru v dobrý směr tohoto nevyhnutelného celospolečenského transformačního procesu. Přeji nám všem, abychom se v době, kdy výrazně ubývá světlo venku, uměli obrátit do sebe a tam najít vnitřní světlo, naději, lásku, víru. Vím, že tam jsou, ale je potřeba jim věnovat pozornost. A někdy zůstat v naprostém tichu a samotě. Hodně štěstí!
0 Comments
Máme zpět rouškové období a každému je jasné, že náhubek vede ke zhoršené kvalitě dýchání a tím k horšímu okysličování těla. Je proto nanejvýš vhodné dechu věnovat zvýšenou pozornost a několikrát denně někde v místě, kde roušku mít nemusíme, pořádně prodýchat a okysličit tělo. Přináším vám jednoduchý návod na pořádné prodýchání, které vychází z takzvaného plného jógového dechu. Jogíni prominou, je to velmi zjednodušená verze, ale rozhodně lepší něco nežli nic. Sláva dechu! Vědomé dýchání Dolní (dolní část žeber), střední (hrudník) a horní (ramena) dech. Každou část prodýcháme nejméně třikrát. Dolní dech Část A Obejmeme se rukama v dolní části zad (u dolních pohyblivých žeber) a zhluboka dýcháme (nádech, výdech) do míst, kde máme ruce, cítíme, jak se ruce pohybují s nádechem a výdechem nahoru a dolů. Část B Nádech nosem, výdech pusou, přitom hlasitě vyslovujeme písmenko „A“ a zároveň se bušíme pěstmi do oblasti dolních žeber, a to jak zezadu, tak zepředu. Část C Rozpažíme, máme roztažené prsty u rukou, dýcháme jen nosem, zároveň prudce a silou přitahujeme ruce k tělu tak, že lokty narážejí do dolních žeber ze strany. Část D Ruce natáhneme před sebe, dlaněmi vzhůru a oběma pažemi pohybujeme na jednu stranu, zatímco tělo se pohybuje na druhou stranu. Pořádně prodýcháme. Střední dech Část A Obejmeme se rukama na úrovní hrudníku, kolem středních zad. Dýcháme a všímáme si, jak se ruce s nádechem a výdechem pohybují. Část B Nádech nosem, výdech pusou. Přitom vyslovujeme nahlas písmeno „U“ a bušíme se pěstmi do hrudníku, cítíme, jak zvuk rezonuje. Část C Předpažíme, dlaně máme v pěst a vydatně dýcháme, zároveň se bušíme pěstmi do hrudníku. Část D Sepneme ruce před hrudníkem, otáčíme jimi střídavě vlevo a zároveň je na straně rozevřeme. Před tělem opět sepneme a točíme na druhou stranu. Tělo se pohybuje vždy na druhou stranu než paže. Dýcháme pouze nosem. Horní dech Část A Obejmeme rukama oblast kolem ramen, dýcháme a pozorujeme, jak se ruce pohybují. Část B Nádech nosem, výdech ústy, vyslovujeme nahlas písmeno „M“ a bušíme se pěstmi do oblasti ramen. Tím masírujeme, zvědomujeme a prokrvujeme oblast, do které dýcháme. Část C Vzpažíme, dlaně máme v pěst a přirážíme je na horní část hrudníku, do oblasti pod klíčními kostmi. Část D Vzpažíme, ruce máme natažené nad hlavou, stoupáme na špičky s nádechem, a s výdechem pouštíme ruce dolů a stojíme na celých chodidlech. Opakujeme nejméně tři dechové cykly. Miluju letní snídaně v louce, občas přikusuji nějaké byliny, utrhnu malinu, na drobečky se těší broučci. Snídaně mám různé, někdy kousek chleba se sýrem a zeleninou, k tomu ovocný koktejl a kávu, jindy si vařím ovesnou nebo pohankovou kaši, miluju jogurty s ovocem nebo s bylinkami. Jeden čas jsem v létě pila ledovou kávu, ale postupem času jsem se propracovala k mnohem lepší lahůdce, a sice ke kořeněné u kávě. Podělím se s vámi o recept a uvidíte, že si tuto kávu oblíbíte jak v zimě, tak i v létě. Čerstvě umletou kávu nasypu do kastrůlku, přidám celou skořici, badyán, hřebíček, kardamon a bio sušenou pomerančovou kůru. Zaliji vařící vodou a ještě nechám jednou nebo dvakrát přejít varem. Poté nechám louhovat nejméně deset minut. Pak vše přecedím přes jemné sítko, lehce osladím medem a v létě přidám kostku nebo dvě ledu. Můžete přidat i kapku smetany nebo mléka, já mám raději bez. Je to velká dobrota, ingredience jsou podobné jako na svařené víno. Tak ať vám chutná. Již několik dní se mluví o tom, že nad severním obzorem je k vidění krásná kometa s nadějeplným jménem Neowise. Vědci ji objevili teprve letos v březnu. Objevila se zčistajasna a září na nebi jako lampička.
Vypravila jsem se tedy kolem půlnoci ven, abych ji spatřila. Nevyšla jsem ani za vrata, a viděla jsem ji zářit nad lesem. To bylo radosti! Nemusím jít za kometou, kometa přišla za mnou. Naladila jsem se na její energii, která je jemná, ženská, něžná. Jmenuje se po dalekohledu, kterým byla objevena. Pro mě je její jméno příslibem nových vědění, moudrosti, vizí. Moc bych si přála, aby každému, kdo ji spatří, změnila život. Aby otevřela vědomí každého z nás a zahájila žití nového paradigma v naší společnosti. Abychom opustili křivdy, bolesti, zášť, žárlivost, chamtivost, strachy, bojování, a místo toho žili v lásce, sounáležitosti, naději, přejícnosti, harmonii, důvěře a hojnosti. Stačí k tomu tak málo, jen si to vědomě zvolit. A právě to je na tom to nejtěžší. Žijeme po několik generací ve strachu, napětí a v módu přežití, že máme pocit, že není tak jednoduché to změnit. A k tomu média straší 24 hodin denně. Ale pojďme to alespoň zkusit, třeba jen na pár dní, a pokud se nám to bude líbit, tak už u toho zůstaneme. Třeba nám kometa Neowise pomůže, podobně jako před 2020 lety zvěstovala příchod Krista. Držím nám palce. Letos je zahrada nejbujnější a nejzelenější ze všech let, kdy se pamatuji. Časté a vydatné deště vegetaci podpořily, zároveň je však mnohem více škůdců, než v časech sušších. Přichází svátek svatého Jana, který je již tradičně spojován s kouzelnou mocí bylin, rostlin a dalších darů naší Země. Mám tento čas moc ráda, dny jsou dlouhé, je teplo a sbírám a suším byliny, které mi poskytuje zahrada, a z nichž se pak těším celou zimu. Byliny suším na sluníčku, zejména na čaj, některé nakládám do alkoholu, jiné do oleje nebo z nich dělám věnečky a malé svazečky, které používám jako drobné dárky pro své blízké. K mým nejoblíbenějším bylinám patří levandule, máta, pelyněk, meduňka, kopřiva, třezalka, řebříček, šalvěj, kontryhel, jetel, měsíček. Do vonných bylinných koupelí sbírám a suším listy růží, pivoněk a lichořeřišnice. Smíchané se solí vodu na koupání krásně ovoní, obarví a osvěží. O noci Svatojánské vyrábím z bylin věnečky na ochranu domova, které pak spálím o slunovratu následující rok. Základem těchto věnečků je břečťan, který doplňuji o další krásné a vonné dary přírody. Přeji všem radostný a hojnosti plný letní čas. Zavařuji od jara do podzimu, v dubnu začínám pampeliškovým sirupem, v květnu sbírám a zavařuji skvělou žlutou houbu zvanou sírovec, začátkem června je čas květu bezinky, úžasné jsou rosoly z tohoto květenství, hlavně na toasty silně namazané máslem. Červen tradičně patří jahodám. K jahodové zavařenině někdy přidávám reveň, je pak taková krásně kyselá. A také trochu skořice. Po jahodách začíná čas rybízu – černého, červeného a bílého, všechny miluju a slepovaná linecká kolečka jsou nejlepší právě s rybízovou marmeládou. Koncem července a začátkem srpna dozrávají meruňky, máme rádi marmeládu se špetkou hřebíčku a badyánu. Je skvělá nejen na teplé rohlíky, chleba nebo veku, ale i do dortů a sladkých pomazánek. Třeba s tvarohem. Každé září se těším na oranžové plody jeřabin a rakytníku. Z rakytníku dělám kyselou marmeládu. Jeřabiny přidávám do hruškového kompotu, dělám z nich řetězy na vánoční stromečky do lesa pro ptáčky a také marmeládu, která je trpká a hodí se třeba pod maso nebo na svíčkovou místo brusinek. Brusinky, borůvky, maliny, ostružiny, všechny tyhle plody skoro každý rok projdou mýma rukama, kuchyní sporákem, skleničkami, spíží. Nemohu zapomenout na švestky, povidla, pečený čaj, houby nakládané na kyselo nebo v soli. Cítím se šťastná s plody přírody, které se skví na poličkách ve skleničkách a odpovídají na otázku, kdy se zima zeptá, co jsem dělala v létě. Na podzim ještě plánuji zakoupit višeň, její trpké plody v mé sbírce chutí zatím chybí. Když jsem si přečetla, kolik je v hořčici konzervantů a barviv, rozhodla jsem se, že si vyrobím vlastní. Není to nic složitého a zvládnete to všichni.
Základem je nákup hořčičného semínka, na plnotučnou hořčici obyčejné hořčičné, které se dává do sterilované zeleniny. Na kremžskou hořčici potřebujeme semínko hořčice černé. Koupila jsem ho ve speciálním obchodě se semeny, "Pět semen" v Praze. Semena jsem, každou odrůdu zvlášť, vysypala do velkého hrnku, zalila převařenou vodou tak, aby byla semínka ponořená. Přidala jsem polévkovou lžíci octa a špetku soli, půl čajové lžičky cukru. Směs jsem zamíchala a nechala nabobtnat několik hodin. Může se to nechat i přes noc. Poté jsem vše rozmixovala ponorným mixérem a je hotovo. Hořčice lze různě dochutit, kurkumou, křenem, česnekem, chilli papričkami, jak má kdo rád. Hotovou hořčici jsem dala do zavařovací sklenice, v lednici vydrží několik týdnů. Pro mě je zajímavé i to, jak rostlina hořčice vypadá, je velmi podobná řepce. Tak dobrou chuť. Přináším vám několik tipů, které mně osobně přinášejí pocity radosti a štěstí. Nepřichází to však samo, je potřeba na tom pracovat každý den. Tak nechť jsou vám k užitku: * Zvolit si vědomě, že chci mít šťastný život. Nebýt v roli oběti, ale tvůrce. Vědět, co chci a kam směřuji. * Každý den najít něco, co mi udělá radost (kvetoucí strom, zpívající pták, bublající potok, příjemná koupel, aromaterapie, dobré jídlo, stačí maličkost). * Chovat se k sobě láskyplně, mluvit o sobě hezky, mít se rád. Když mám rád sebe, mohu mít rád i ostatní, protože je to prožitá zkušenost. * Vnímat dary, které mám – zdraví, střechu nad hlavou, dostatek jídla, milé lidi kolem sebe, dostatek vody. * Děkovat za vše, projevovat vděčnost, to posiluje hojnost. * Trénovat mysl na pozitivní vnímání života. Začít vědomě žít, uvažovat nad tím, kam se rozbíhají myšlenky a vědomě vytvářet pozitivní myšlenky, vize. * Nenechat se zatahovat do dramat ostatních lidí, stěžování si, brblání, hledat cesty, jak nesnadné věci a události změnit ve snadné. Co nemohu změnit, nechám být. * Stýkat se s podobně naladěnými lidmi, vyhledávat podobné takzvané sociální bubliny. Pracovat na svém seberozvoji. * Cítit a ctít zákon zachování energie – co dávám, to dostávám. V každém člověku, i v sobě, vidět plný potenciál. * Pokud do života přijde nepříjemná událost, pocit, hněv, tak je přijmout, prožít, zjistit, kde se vzaly a co od nás chtějí. Žijeme v dualitě a nemilé věci jsou kolem nás, avšak nezabývat se s nimi dlouho. Vědět, že jsou naší součástí, ale nenechat se jimi otrávit. * Trénovat mysl a myšlenky podobně jako svaly. Žít vědomě v přítomném okamžiku, to znamená věnovat pozornost tomu, co je teď, ne tomu, co bylo nebo co bude. * Fyzicky pracovat, uzemňovat se, propojovat s přírodou, s živly, občas chodit bos. Uvědomovat si, že jsme pozemšťané a spojovat se se Zemí. Mít ji rád jako sám sebe. * Napojovat se na bytosti přírody, duše stromů a rostlin, krystalů… * Zachovávat vnitřní mír. Mít harmonické vztahy, nechovat vůči nikomu zášť, nepoddávat se hněvu, případné nepříjemné situace hned řešit. * Udělat si pořádek v místě, kde žiji. Doma (v autě) mít jen ty věci, které potřebuji nebo ty, které mi dělají radost. Uvolnit energii domova, aby mohla proudit. Zvyk sibiřských šamanů: Každé ráno se poklonit Slunci (pozdrav Slunci), a udělat si plán, jaký chci mít den, požádat, aby se to splnilo. Každý večer se rozloučit se Sluncem, zrekapitulovat den, poděkovat za dary a to, co se nepovedlo, Slunci odevzdat, abychom šli spát s čistou hlavou i svědomím. Snad nikdy dříve nebylo tak zřejmé, jak rozdílné životy vedeme. Doba v omezeném režimu pohybu každému přinesla něco nového. Jedněm radost z možnosti se zastavit, pobýt více se svými nejbližšími, pozorovat krásy probouzející se přírody. Druzí jsou zavření doma, krmí se strachem ze zpráv a s obavami očekávají průběh následujících dní. Snažím se v mém životě vždy vidět ty lepší stánky, nesleduji média, vlastně ani moc nekoukám na filmy, snažím se uřídit svůj život tak, aby byl prožitý v harmonii, radosti, hojnosti a lásce. Zní to možná jako klišé, ale není tomu tak. Prožila jsem část života rovněž v obavách, stresu, v úzkostech a problémech. Avšak v jednu chvíli byly pro mne už tak neúnosné, že jsem se vědomě rozhodla ke změně. Už jsem toho měla zkrátka dost. Připravuji knihu, která vypráví o tom, jak z různých omezení a příkoří, která se nám v životě dějí, vytvořit lepší život, který nám umožní se těšit na každý den, na každou noc, na každé setkání se sám se sebou, s bližními, i s okolím. Objevuji v této době svoje skryté talenty, které jsem neměla možnost projevit, vrátila jsem se k šití, jako asi mnoho dalších lidí, objevuji jemnohmotné struktury života, jsem hodně v přírodě a učím se žít z pozice hojnosti a radosti, nikoliv z místa strachu. Člověku to však nespadne samo do klína, je potřeba na tom pracovat, vědomě třídit myšlenky a pro změnu k lepšímu se rozhodnout. Mysl potřebuje stejný trénink jako svaly, jinak zleniví a zaplaví nás negativitou, která se vyskytuje v médiích a ve vnějším světě. Tak vás chci motivovat, podpořit. Váš život je jen váš, nenechte se ochromit současnou dobou, najděte si na tom pozitiva a nechtějte se vrátit do stavu před omezeními, který jsme se naučili nazývat "normálním". Nebyl to normální stav, byl značně vychýlený, zaměřený na výkony, neustálý růst prosperity, drancování země, povyšování peněz nad hodnotu lidského života. Tohle přece nechceme. Jen my, lidé, můžeme nastolit změnu. Změna k pozitivnímu životu, vedenému v lásce, radosti, spolupráci a hojnosti začíná v mysli každého z nás. První jarní lístečky bylin mají největší léčivou sílu. Kromě toho, že je konzumuji syrové, tak je uchovávám v alkoholu na zimu. Domácí pálenku (pokud ji nemáte, tak lze nahradit jemnou vodkou) naleju do láhve s širším hrdlem (aby tam prošly i větší kousky) a postupně do ní vkládám vše, co v zahradě čerstvě vyraší. Nyní jsou to například mladé kopřivy, sedmikrásky, bršlice, listy pampelišky, řebříček, popenec nebo fialky. Přidala jsem také mladé lístky rašící bezinky. Jak budou růst nové výhony a květy, tak budu postupně přidávat další, například meduňku, mátu, levanduli, list maliníku a ostružiníku, přesličku, třezalku, pelyněk, jedlé květy všeho druhu - jabloně, růže, měsíčku, lichořeřišnice. Později přidávám i drobné plody, jako například lesní jahody, borůvky, rybíz, černý jeřáb nebo jeřabiny. Láhev nechávám stát na slunném místě, byliny a plody se postupně louhují. Na podzim vše scedím přes jemné plátno. Výsledkem je tmavá hořká ostrá tekutina, kterou užívám po lžičkách jako prevenci proti všem neduhům. Lze jí také potírat drobné rány nebo štípnutí hmyzem. Byliny, které zde jmenuji jsou všechny jedlé. Pokud budete přidávat nějaké další rostlinky podle své intuice, což doporučuji, protože vaše tělo si nejlépe řekne, co potřebuje a co mu chybí, nezapomeňte se ujistit, že jsou to byliny jedlé. Hodně jich je jedovatých nebo nejedlých, například konvalinka, náprstník, vlaštovičník. Ty rozhodně konzumovat nedoporučuji. |
Kategorie |