Vánoční svátky jsou pro většinu lidí časem, kdy se sejde celá rodina, všichni zapomenou na lecjaké šarvátky a těší se na společný večer splněných přání. Tak to bylo celé věky a zpívá se to v mnoha písničkách. Nejzranitelnější jsou lidé staří, kteří jsou často velmi osamělí. Na vánoční setkání s dětmi a vnoučaty se těší, a pak na ně dlouho vzpomínají. Letos je všechno jinak. Senioři se bojí o život tak, že jakékoliv návštěvy odmítají, případné dárky pro děti a vnoučata posílají poštou a zabarikádovali se doma. Zavřeli se před světem. Na jak dlouho? A přežijí to vůbec psychicky? Není to tak, že bych jen tak filozofovala nad současnou situací, ale vše, co píšu, reálně prožívám. Moje máma, která žije už 15 let sama, se vždy těší, že ji o Vánocích přijede navštívit rodina, stále byla plná sil, cestovala, vařila, pekla, starala se o zahradu. Letos je všechno jinak. Ona a její kamarádky se posilují ve strachu, jsou zaslepené televizním zpravodajstvím a vyprávějí si do telefonu ty nejhorší historky a inscenují možné scénáře. Vánoce s námi bude mít pouze na telefonu, bojí se nás. Druhá naše babička, bývalá tchýně, žije v domově seniorů. Jsem s ní v kontaktu, píše mi dopisy, ve kterých líčí svou izolovanost na samostatném pokoji, nesmí se stýkat s jinými obyvateli, je zavřená na pokoji. Testují ji třikrát týdně. Neví pořádně, co se děje a zda to vůbec skončí. A tak mě napadá, zda strach, panika, izolovanost, nedostatek pohybu a radosti ze života neublíží našim seniorům víc než to, co nazýváme epidemií. Svět se mění a my s ním. To je známý citát. Jen si říkám, že by bylo hezké, kdyby ty změny byly k lepšímu a mám víru, že nakonec budou. S nadějí ve vítězství zdravého ducha i těla přeji nám všem, abychom šli do světla na konci tunelu a šťastné svátky k tomu.
0 Comments
Dnes je krásné datum, všude se píše, jaké se kde otevírají portály, kdy, kde a jak je potřeba meditovat, dělat rituály. Dá se říci, že tohle všechno už mám za sebou, ale moc mi to osobně nepomohlo. K radostnému životu mi stačí dělat úplně obyčejné věci, pobývat v přírodě, potkávat se s milými lidmi, i ale přijmout svoje strachy a bolesti. To se člověku nakonec dost uleví.
Ve své druhé knize s názvem "Nebát se jít" jsem napsala pár jednoduchých bodů, které mi pomáhají žít radostný a tvořivý život a ráda se s vámi dnes o ně podělím: Nebuďte v roli oběti, ale tvůrce. Uvědomte si, co chcete a kam směřujete. Každý den najděte něco, co vám udělá radost (kvetoucí strom, zpívající pták, bublající potok, příjemná koupel, aromaterapie, dobré jídlo, stačí maličkost). Chovejte se k sobě láskyplně, mluvte o sobě hezky, mějte se rádi. Když máte rádi sebe, můžete mít rádi i ostatní. Vnímejte dary, které dostáváte – zdraví, střechu nad hlavou, dostatek jídla, milé lidi kolem sebe, dostatek vody, svoje vlohy, schopnosti. Děkujte za vše, projevujte vděčnost. Trénujte mysl na pozitivní vnímání života. Nenechte se zatahovat do problémů ostatních lidí, hledejte cesty, jak nesnadné věci a události změnit ve snadné. Co nemůžu změnit, nechám být. Stýkejte se s podobně naladěnými lidmi. Pracujte na svém rozvoji. Pokud zažijete nepříjemné události, či pocity hněvu, přijměte je, prožijte, zjistěte, kde se vzaly a co od nás chtějí. Nezabývejte se jimi však dlouho. Jsou naší součástí, ale nenechte se jimi otrávit. Trénujte mysl a myšlenky podobně jako svaly. Žijte vědomě v přítomném okamžiku, tedy věnujte pozornost tomu, co se děje teď, ne tomu, co bylo nebo co bude. Pracujte fyzicky, propojujte se s přírodou, živly, občas choďte bosí. Uvědomte si, že jste pozemšťané a spojujte se se Zemí. Mějte ji rádi jako sami sebe. Napojujte se na bytosti přírody, duše stromů a rostlin, krystalů… Zachovejte vnitřní mír. Zachovávejte harmonické vztahy, nechovejte vůči nikomu zášť, nepoddávejte se hněvu, případné nepříjemné situace řešte hned. Udělejte si pořádek v místě, kde žijete. Doma ukládejte jen věci, které potřebujete, nebo ty, jež vám dělají radost. Uvolněte energii domova, aby mohla proudit. Zkuste si představit, že jste si předem vybrali rodinu a prostředí, do kterého jste se narodili. Život berte jako hru, jako cestu ke sbírání zkušeností, k propojení sebe, společnosti, země a zdroje. Lidé, které potkáváte, přijměte jako dary na své sebepoznávací cestě. S pokorou přijímám vše, co ke mně na mé cestě životem přichází... Vydala jsem se na sběr šípků. Letos jsem to dříve nestihla, byť vím, že veškerá úroda by se měla sklidit do konce října. Také jsem čekala na mrazíky, které by měly přejít přes šípky i jeřabiny, aby byly sladší. Letos však u nás mrazy ještě nebyly a díky tomu stromy stihly zezlátnout a celá příroda uzrála a dovršila letošní proces růstu.
Jak jsem tam tak stála na podzimní louce - sama, obklopena přírodou, uvědomila jsem si, jak krásný máme domov, krajina že je klidná, tichá, rozmanitá, hojnosti plná. Potěší všechny smysly. A svět je tu v pořádku, v každodenním pravidelném tempu, rytmu, tepu. Nikdo se za ničím nehoní, nikdo se tu nebojí, nestraší, všeho je dost pro všechny. Jaký pocit úlevy! Stála jsem tam a hleděla do zlaté krajiny, skrz mraky vykukovalo Slunce. Prožívala jsem čiré štěstí, vděčnost, sounáležitost s naší zemí a radost ze života. Měla jsem chuť to sdílet se všemi bytostmi, pojďme na to šílenství zapomenout, pojďme do přírody, do radosti, do našeho báječného a svobodného tvořivého života, protože tady je vše v Božím řádu a v pořádku! Zkusme zapomenout na mediální svět, na tu paniku kolem. Ano, chřipka přišla i do naší rodiny, onemocněl syn i bývalý manžel. měli horečky, ztratili chuť a jsou oba velmi unavení. Avšak vědí, že to brzy přejde, držím jim pace, myslím na ně a posílám jim i vám kus toho šípkového štěstí. Pojďme brát vše, co k nám přichází s pokorou, s vírou v ten nejlepší průběh pro každého, přestaňme se bát a sledovat zprávy, pojďme ven, obdivovat přírodu, ze které dýchá podzimní krása. Potěšte se a pošlete to dál, jako teď já.... Téměř ze všech médií se na nás valí panika a strach. Jedním ze základních a hlubokých strachů je strach o život. Smrt je však něco, co nás všechny spojuje a zároveň je pomyslným druhým koncem zrození. Slyšela jsem zajímavou úvahu o tom, že současná vyhrocená doba nás vede k zamyšlení nad tím, jak jsme srovnaní se životem, jak moc žijeme v jeho proudu změn, jak se bráníme pohybu a vývoji či žijeme v křeči. Každý to máme asi trochu jinak, ale strach ze smrti je někde v pozadí či v popředí u každého z nás. Jeden můj kamarád napsal ve své knize krásnou větu, a sice, že se nebojí smrti, ale nechce umírat v bolestech. S tím mohu jen souhlasit. Poplašné zprávy z médií hovoří o smrti udušením a nabízejí podobné hrůzy. Člověk se zdravým pudem sebezáchovy takové zprávy odmítne a jde raději na procházku do přírody. Přesto by nemělo být téma smrti tabu. Když přijmeme svou vlastní smrtelnost, můžeme se více radovat ze života. V posledních letech lidé umírají především ve zdravotnických zařízeních a o procesech během odchodu ze života nevíme zpravidla vůbec nic. Naši předkové jednotlivým fázím smrti rozuměli a uměli své nejbližší náležitě vyprovodit. Napsala jsem článek o fázích smrti podle toho, jak člověka opouštějí živly. Zamýšlím se také nad tím, proč se stále méně dělají pohřby, a jak a zda umíme truchlit. Článek si můžete stáhnout zde: www.kiara.cz/268laacutenky.html Přeji nám všem v tomto období Štíra, abychom v nás samotných nechali zemřít vše, co nám již neslouží, aby se mohlo zrodit něco nového, co nás obohatí a potěší. Dnes je podzimní rovnodennost, astrologicky začíná podzim. Je to ideální doba pro uzavření životní kapitoly léto. Můžeme si říct, co se nám povedlo, na čem je potřeba ještě pracovat, co posilovat a co nebo koho ze života propustit. Pro mě osobně bylo letošní léto ve znamení lásky k vodě. Hojně pršelo, sudy na dešťovku byly stále plné a užila jsem si vydatné koupele v přírodních vodách naší krásné země. S každým tempem jsem vnímala, jak se mé tělo čistí, jak ho voda hladí, léčí, omývá. Nové pro mě bylo to, že jsem radost z vody neprožívala sama, ale s milou blízkou duší, s níž jsem mohla svoje štěstí nalezené v přírodě sdílet. Také jsem vlastním nákladem vydala svou druhou knížku s názvem Nebát se a jít. Měla jsem velké dilema, zda jít takzvaně s kůží na trh a odkrýt všechny své stránky života. Nakonec jsem to udělala, a podle mnohých ohlasů od čtenářů a čtenářek, to mělo smysl. Sdílení opravdových, hlubokých příběhů a niterných procesů, které se dějí uvnitř každého z nás, to je něco, co nám hodně chybí. Stáváme se izolovanými jedinci ztracenými v sociálních sítích. Období podzimu, kdy se příroda stahuje pod zem, do kořenů, nás vyzývá, abychom se také obrátili směrem k sobě, ke svému nitru. Uvnitř nás samých jsou odpovědi na všechny otázky. V dnešní době už nemá smysl se obracet směrem ke druhým lidem nebo, nedej Bože, k médiím. Přichází nová doba, kdy potřebujeme nutně poznat lež a manipulaci, nenechat se strhnout ke strachu, nést vnitřní světlo a mít víru v dobrý směr tohoto nevyhnutelného celospolečenského transformačního procesu. Přeji nám všem, abychom se v době, kdy výrazně ubývá světlo venku, uměli obrátit do sebe a tam najít vnitřní světlo, naději, lásku, víru. Vím, že tam jsou, ale je potřeba jim věnovat pozornost. A někdy zůstat v naprostém tichu a samotě. Hodně štěstí! Již několik dní se mluví o tom, že nad severním obzorem je k vidění krásná kometa s nadějeplným jménem Neowise. Vědci ji objevili teprve letos v březnu. Objevila se zčistajasna a září na nebi jako lampička.
Vypravila jsem se tedy kolem půlnoci ven, abych ji spatřila. Nevyšla jsem ani za vrata, a viděla jsem ji zářit nad lesem. To bylo radosti! Nemusím jít za kometou, kometa přišla za mnou. Naladila jsem se na její energii, která je jemná, ženská, něžná. Jmenuje se po dalekohledu, kterým byla objevena. Pro mě je její jméno příslibem nových vědění, moudrosti, vizí. Moc bych si přála, aby každému, kdo ji spatří, změnila život. Aby otevřela vědomí každého z nás a zahájila žití nového paradigma v naší společnosti. Abychom opustili křivdy, bolesti, zášť, žárlivost, chamtivost, strachy, bojování, a místo toho žili v lásce, sounáležitosti, naději, přejícnosti, harmonii, důvěře a hojnosti. Stačí k tomu tak málo, jen si to vědomě zvolit. A právě to je na tom to nejtěžší. Žijeme po několik generací ve strachu, napětí a v módu přežití, že máme pocit, že není tak jednoduché to změnit. A k tomu média straší 24 hodin denně. Ale pojďme to alespoň zkusit, třeba jen na pár dní, a pokud se nám to bude líbit, tak už u toho zůstaneme. Třeba nám kometa Neowise pomůže, podobně jako před 2020 lety zvěstovala příchod Krista. Držím nám palce. Letos je zahrada nejbujnější a nejzelenější ze všech let, kdy se pamatuji. Časté a vydatné deště vegetaci podpořily, zároveň je však mnohem více škůdců, než v časech sušších. Přichází svátek svatého Jana, který je již tradičně spojován s kouzelnou mocí bylin, rostlin a dalších darů naší Země. Mám tento čas moc ráda, dny jsou dlouhé, je teplo a sbírám a suším byliny, které mi poskytuje zahrada, a z nichž se pak těším celou zimu. Byliny suším na sluníčku, zejména na čaj, některé nakládám do alkoholu, jiné do oleje nebo z nich dělám věnečky a malé svazečky, které používám jako drobné dárky pro své blízké. K mým nejoblíbenějším bylinám patří levandule, máta, pelyněk, meduňka, kopřiva, třezalka, řebříček, šalvěj, kontryhel, jetel, měsíček. Do vonných bylinných koupelí sbírám a suším listy růží, pivoněk a lichořeřišnice. Smíchané se solí vodu na koupání krásně ovoní, obarví a osvěží. O noci Svatojánské vyrábím z bylin věnečky na ochranu domova, které pak spálím o slunovratu následující rok. Základem těchto věnečků je břečťan, který doplňuji o další krásné a vonné dary přírody. Přeji všem radostný a hojnosti plný letní čas. Přináším vám několik tipů, které mně osobně přinášejí pocity radosti a štěstí. Nepřichází to však samo, je potřeba na tom pracovat každý den. Tak nechť jsou vám k užitku: * Zvolit si vědomě, že chci mít šťastný život. Nebýt v roli oběti, ale tvůrce. Vědět, co chci a kam směřuji. * Každý den najít něco, co mi udělá radost (kvetoucí strom, zpívající pták, bublající potok, příjemná koupel, aromaterapie, dobré jídlo, stačí maličkost). * Chovat se k sobě láskyplně, mluvit o sobě hezky, mít se rád. Když mám rád sebe, mohu mít rád i ostatní, protože je to prožitá zkušenost. * Vnímat dary, které mám – zdraví, střechu nad hlavou, dostatek jídla, milé lidi kolem sebe, dostatek vody. * Děkovat za vše, projevovat vděčnost, to posiluje hojnost. * Trénovat mysl na pozitivní vnímání života. Začít vědomě žít, uvažovat nad tím, kam se rozbíhají myšlenky a vědomě vytvářet pozitivní myšlenky, vize. * Nenechat se zatahovat do dramat ostatních lidí, stěžování si, brblání, hledat cesty, jak nesnadné věci a události změnit ve snadné. Co nemohu změnit, nechám být. * Stýkat se s podobně naladěnými lidmi, vyhledávat podobné takzvané sociální bubliny. Pracovat na svém seberozvoji. * Cítit a ctít zákon zachování energie – co dávám, to dostávám. V každém člověku, i v sobě, vidět plný potenciál. * Pokud do života přijde nepříjemná událost, pocit, hněv, tak je přijmout, prožít, zjistit, kde se vzaly a co od nás chtějí. Žijeme v dualitě a nemilé věci jsou kolem nás, avšak nezabývat se s nimi dlouho. Vědět, že jsou naší součástí, ale nenechat se jimi otrávit. * Trénovat mysl a myšlenky podobně jako svaly. Žít vědomě v přítomném okamžiku, to znamená věnovat pozornost tomu, co je teď, ne tomu, co bylo nebo co bude. * Fyzicky pracovat, uzemňovat se, propojovat s přírodou, s živly, občas chodit bos. Uvědomovat si, že jsme pozemšťané a spojovat se se Zemí. Mít ji rád jako sám sebe. * Napojovat se na bytosti přírody, duše stromů a rostlin, krystalů… * Zachovávat vnitřní mír. Mít harmonické vztahy, nechovat vůči nikomu zášť, nepoddávat se hněvu, případné nepříjemné situace hned řešit. * Udělat si pořádek v místě, kde žiji. Doma (v autě) mít jen ty věci, které potřebuji nebo ty, které mi dělají radost. Uvolnit energii domova, aby mohla proudit. Zvyk sibiřských šamanů: Každé ráno se poklonit Slunci (pozdrav Slunci), a udělat si plán, jaký chci mít den, požádat, aby se to splnilo. Každý večer se rozloučit se Sluncem, zrekapitulovat den, poděkovat za dary a to, co se nepovedlo, Slunci odevzdat, abychom šli spát s čistou hlavou i svědomím. Snad nikdy dříve nebylo tak zřejmé, jak rozdílné životy vedeme. Doba v omezeném režimu pohybu každému přinesla něco nového. Jedněm radost z možnosti se zastavit, pobýt více se svými nejbližšími, pozorovat krásy probouzející se přírody. Druzí jsou zavření doma, krmí se strachem ze zpráv a s obavami očekávají průběh následujících dní. Snažím se v mém životě vždy vidět ty lepší stánky, nesleduji média, vlastně ani moc nekoukám na filmy, snažím se uřídit svůj život tak, aby byl prožitý v harmonii, radosti, hojnosti a lásce. Zní to možná jako klišé, ale není tomu tak. Prožila jsem část života rovněž v obavách, stresu, v úzkostech a problémech. Avšak v jednu chvíli byly pro mne už tak neúnosné, že jsem se vědomě rozhodla ke změně. Už jsem toho měla zkrátka dost. Připravuji knihu, která vypráví o tom, jak z různých omezení a příkoří, která se nám v životě dějí, vytvořit lepší život, který nám umožní se těšit na každý den, na každou noc, na každé setkání se sám se sebou, s bližními, i s okolím. Objevuji v této době svoje skryté talenty, které jsem neměla možnost projevit, vrátila jsem se k šití, jako asi mnoho dalších lidí, objevuji jemnohmotné struktury života, jsem hodně v přírodě a učím se žít z pozice hojnosti a radosti, nikoliv z místa strachu. Člověku to však nespadne samo do klína, je potřeba na tom pracovat, vědomě třídit myšlenky a pro změnu k lepšímu se rozhodnout. Mysl potřebuje stejný trénink jako svaly, jinak zleniví a zaplaví nás negativitou, která se vyskytuje v médiích a ve vnějším světě. Tak vás chci motivovat, podpořit. Váš život je jen váš, nenechte se ochromit současnou dobou, najděte si na tom pozitiva a nechtějte se vrátit do stavu před omezeními, který jsme se naučili nazývat "normálním". Nebyl to normální stav, byl značně vychýlený, zaměřený na výkony, neustálý růst prosperity, drancování země, povyšování peněz nad hodnotu lidského života. Tohle přece nechceme. Jen my, lidé, můžeme nastolit změnu. Změna k pozitivnímu životu, vedenému v lásce, radosti, spolupráci a hojnosti začíná v mysli každého z nás. Moji milí, nenechte se strhnout strachem, obavami ani mediální manipulací Setrvejte ve svém středu a ve své síle. Jakkoliv žiji bez televize v domečku u lesa, zprávy o virech mne zastihly i zde. To by člověk nesměl zapnout počítač, telefon, s nikým se nestýkat nikam nechodit, a to jistě není vhodná cesta. Vzkazovat lidem "nebojte se", nemá moc smysl. Opakem strachu je, podle mě, láska. Naučila jsem se lidem i sobě přát, abychom byli zdraví. Když například sedím v kině a kolem mne lidé smrkají a kašlou, tak se nebojím, že mě nakazí, nenadávám jim v duchu, že měli zůstat doma a neroznášet bacily, ale z celého srdce, jak nejlépe to umím, jim upřímně přeji, aby se co nejdříve uzdravili. Tak nedám prostor strachu a nepodlehnu nákaze. Nešlo to však hned a samo. Vyrostla jsem v rodině, kde převládal spíš strach, moje máma mě stále nabádala, abych na nic nesahala, stále si myla ruce, nechodila mezi lidi v době chřipek, abych se pořádně oblékla, nenastydla a podobně. V tomto vzorci jsem žila mnoho let, nemoci se mi však nevyhýbaly. Postupem doby, kdy jsem začala o životě přemýšlet jinak, pracovala na sobě a zkoušela jsem různé práce s energií, dospěla jsem k úplně jiným možnostem, jak vnímat mysl, myšlenky, jak pracovat se strachem. Všechno je naše vědomá volba. My si volíme, zda budeme žít z pozice obav a strachu nebo z pozice důvěry a lásky. Opravdová láska a otevřené srdce jsou léčivé, pobyt v přátelském a laskavém prostředí je ještě umocňuje. A tak vypněte zprávy a pojďme do srdce. Nic to nestojí a stojí to za to! |
Kategorie |