Vydala jsem se na sběr šípků. Letos jsem to dříve nestihla, byť vím, že veškerá úroda by se měla sklidit do konce října. Také jsem čekala na mrazíky, které by měly přejít přes šípky i jeřabiny, aby byly sladší. Letos však u nás mrazy ještě nebyly a díky tomu stromy stihly zezlátnout a celá příroda uzrála a dovršila letošní proces růstu.
Jak jsem tam tak stála na podzimní louce - sama, obklopena přírodou, uvědomila jsem si, jak krásný máme domov, krajina že je klidná, tichá, rozmanitá, hojnosti plná. Potěší všechny smysly. A svět je tu v pořádku, v každodenním pravidelném tempu, rytmu, tepu. Nikdo se za ničím nehoní, nikdo se tu nebojí, nestraší, všeho je dost pro všechny. Jaký pocit úlevy! Stála jsem tam a hleděla do zlaté krajiny, skrz mraky vykukovalo Slunce. Prožívala jsem čiré štěstí, vděčnost, sounáležitost s naší zemí a radost ze života. Měla jsem chuť to sdílet se všemi bytostmi, pojďme na to šílenství zapomenout, pojďme do přírody, do radosti, do našeho báječného a svobodného tvořivého života, protože tady je vše v Božím řádu a v pořádku! Zkusme zapomenout na mediální svět, na tu paniku kolem. Ano, chřipka přišla i do naší rodiny, onemocněl syn i bývalý manžel. měli horečky, ztratili chuť a jsou oba velmi unavení. Avšak vědí, že to brzy přejde, držím jim pace, myslím na ně a posílám jim i vám kus toho šípkového štěstí. Pojďme brát vše, co k nám přichází s pokorou, s vírou v ten nejlepší průběh pro každého, přestaňme se bát a sledovat zprávy, pojďme ven, obdivovat přírodu, ze které dýchá podzimní krása. Potěšte se a pošlete to dál, jako teď já....
0 Comments
Leave a Reply. |
Kategorie |