Zvony kostelní

Ve vesnici, ve které bydlím, se ozývají krásné zvony z kostelní věže každý den v poledne a v šest večer. V neděli pak v půl osmé před bohoslužbou.
Když jsem sem jezdívala jako malá holka za babičkou a dědečkem, nedělní zvonění znamenalo, že byla polévka na stole. Když tomu tak nebylo, dědeček významně povytáhl obočí a nahlas pravil: „Á, máme tady poledne." Večerní zvonění nám, zejména v létě, když jsme byli na zahradě, připomnělo, že už je šest, jakkoliv je slunce ještě v plné síle. Zvuk zvonu je hladivý, léčivý, hluboký, souzní s mou duší a srdce zvonu rezonuje se srdcem mým. Alespoň to tak cítím. Ráda stojím bosa v trávě, spojená se Zemí a naslouchám tomu několikaminutovému koncertu v hluboké meditaci.
V posledním týdnu jsem však zvony vůbec neslyšela. Pravda je, že bydlím asi půl kilometru od kostela a ne vždy jsou zvony dobře slyšet, záleží na tom, jak se nese zvuk i odkud fouká vítr. Ptala jsem se kamarádů, zda si nevšimli, že kostelní zvony utichly, ale nikdo se k tomu nevyjádřil. Dala jsem dotaz do skupiny naší obce na facebook a tam jsem se dočkala nařčení, že neznám velikonoční zvyky, protože před Velikonocemi zvony nezní. To je sice pravda, na Zelený čtvrtek zvony takzvaně odletí do Říma, aby se v době vzkříšení zase rozezněly v plné síle, ale já je neslyšela nejméně týden a Zelený čtvrtek je až zítra.
Přemýšlela jsem, koho se zeptat. Dříve se zvonilo ručně, ale dnes jsou zvony ovládány automatem. Co když se rozbil, napadlo mě. Dopoledne jsem tedy napsala mail knězi, který u nás slouží bohoslužby. Jakmile jsem mail odeslala, zvony se rozezněly. Bylo 11 hodin a 11 minut. Jaká náhoda! Během odpoledne mi kněz Konstantin napsal, že srdce zvonu bylo v opravě a dnes se na kostelní věž vrátilo. Měla jsem velkou radost a pocit, že jsou věci zase v pořádku.
Tahle historka mě však donutila zamyslet se nad tím, jak málo vnímáme zvuky, které nás obklopují, a jsme hluboce ponořeni do sebe, svých myšlenek a starostí. Ptala jsem se zastupitelů obce, zda slyšeli znít zvony, protože Obecní úřad je téměř vedle kostela. Nemohli si vzpomenout. Ani nikdo z mých blízkých a sousedů, kterých jsem se ptala. Jak je možné, že ty zvony nikomu nechyběly?    

---