Žít své vlastní poslání

Jak vás baví to, co děláte? Kolik času denně prožíváte vědomě s projevy vděku nad tím, že můžete žít tak, jak je vám příjemné, a rozvíjet svoje schopnosti a talenty?
Někdy žijeme spíš tak trochu na „autopilota“ a tyhle myšlenky si příliš nepřipouštíme. „Něčím se přece živit musím,“ slýchám často. Ano, i já jsem to tak měla, a vůbec to neodsuzuji. Avšak bralo mi to životní energii, místo abych ji skrze tvoření získávala. A přitom to jde i jinak. Mnohdy není snadné přijít na to, co bychom měli dělat, aby nás to bavilo a zároveň uživilo. Máme třeba spoustu koníčků, ale nedovedeme si představit, že bychom z volnočasové aktivity udělali své povolání.
Jak je čeština krásná! Povolání. Slovo, které přesně vystihuje, že děláme to, k čemu jsme povolání. Ale kým? A jak? To si každý může vysvětlovat různě. Já to vnímám tak, že každý máme dispozice k tomu, dělat něco jedinečného, co nás bude těšit a ještě to bude ve prospěch celku. Někdy na to ale nepřijdeme hned. Mě například nikdy nenapadalo, že bych se živila psaním. Vystudovala jsem ekonomku v Praze na Žižkově, ještě takový krásný obor - ekonomiku průmyslu na výrobně ekonomické fakultě. Pak jsem dělala hodnocení ekonomické efektivity výrobních procesů řízených počítači ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky.
Během mé bezmála šestileté mateřské dovolené mi zavolala kamarádka, zda bych chtěla dělat příležitostně ankety pro nově vzniklý marketingový časopis Strategie. A zde začala moje „písmenková kariéra“. V marketingových médiích jsem pracovala skoro 15 let a skončila jsem syndromem vyhoření. Pak jsem pracovala pět let v neziskové organizaci, na Lince bezpečí, kde jsem připravovala tiskové materiály, tiskové konference, psala časopis a odborné publikace s tématikou týraných a zneužívaných dětí.  Zde k mému vyhoření došlo už za pět let.  Potřebovala jsem dělat něco úplně jiného a začala jsem si na vesnici stavět malý nezávislý dům. Věnuji se zahradě, domu a naspala jsem o tom knihu s názvem Domov pro tělo i duši, která vyjde na podzim. To mě dostalo do úplně jiné životní energie. Moje zkušenost je taková, že když člověk profesně takzvaně vyhoří, nejlepším lékem na to je jít dělat něco úplně jiného, třeba i manuální činnosti. 
A jak můžete najít svoje poslání vy, pokud jste bezradní? A jak poznáte, zda je TO ono? Pokud s vámi něco rezonuje, ať už práce, vztah nebo nějaký film, krásná příroda, cítíte to ve své duši. Zjihnete, možná jste dojatí, cítíte se krásně. Je to podobné pocitu zamilování, ale přece jenom trochu jiné.   Možná to znáte. A tak si zkuste sednout a psát všechny možnosti, které vás napadnou, třeba padesát, sto, co byste mohli dělat: servírku, zahradníka, kartářku, zedníka, spisovatele, grafika, fotografa…..cokoliv. A až se stane, že se vám bude chtít skoro brečet, tak jste TO našli. A může to být něco úplně jiného, než je vaše dosavadní profese. Hodně zdaru přeji.  
​