Vědomý podzim

Od září jsem začala chodit do práce a zjistila jsem, že si musím přeorganizovat čas. Poslední roky jsem psala pro různé redakce a bylo jedno, zda ráno nebo v noci. V momentě, kdy člověk jde do kanceláře, musí zcela přehodnotit svůj režim. Naštěstí nemusím vstávat na budík, ale domů se vracím skoro za tmy. V zimě to bude ještě citelnější. Když si večer nepřipravím dřevo ke kamnům, večer už ho špatně hledám a přemisťuji. Začínám chápat, proč lidé raději topí plynem nebo elektřinou, než dřevem. Je s tím méně práce. Přesto bych neměnila. Nové okolnosti života mě nutí jednat racionálněji, vědoměji a nenechat se unášet volným tempem dne. Jsem mnohem více v přítomném okamžiku, potřebuji se soustředit na nové pracovní povinnosti. Jsem sice součástí milého týmu, ale potřebuji se více ukotvovat sama v sobě. Několikrát denně se zastavím, protáhnu se, promnu si oči, propojím se se sebou, s přítomným okamžikem, se Zemí, se Zdrojem. Jakkoliv je člověk v nějak organizovaném čase, může být zároveň v proudu. Učím se propojovat mysl a srdce, neutíkat od sebe v komunikaci s ostatními, zkrátka žít vědomý život v jeho neustálém, neutuchajícím a proměnlivém pohybu. 
Zároveň vnímám a vítám dary podzimu, když mám volno, sklízím jablíčka, chodím na šípky, suším poslední snítky máty a pelyňku pravého. Natírám zahradní nábytek olejem, aby byl konzervovaný na zimu. V čase podzimní rovnodennosti hledám rovnováhu mezi sebou a okolím, duchem a hmotou, přírodou a technikou, teplem a chladem, prací a volným časem. Beru to jako hru. Někdy se mi daří více, někdy méně, ale oboje přijímám, protože stále jsem to já tady a teď. Přeji všem krásné tvořivé dny v podzimním čase.    

---