V roli muže

Na sklonku loňského roku jsem se náhodou ocitla na systemické konstelaci, která měla za úkol zmapovat úlohu mužů v českých rodinách od 12. století dodnes. Byl to pro mne velmi zásadní zážitek a pokusím se o něj s vámi podělit.
Ve dvanáctém století byly mužský a ženský svět hodně oddělené, málo sdílené a téměř nepochopené. K výraznějšímu posílení vztahů mužů a žen přispěla doba Karla IV. a následné roky rozkvětu českých zemí. Muži se ženám dvořili a těšili se z jejich blízkosti. Doba Karla IV. a jeho energie byly nádherné. Byl to muž, který ztělesňoval principy božství na zemi, pod jeho rukama všechno rozkvétalo.  
Velký otřes pro muže, ženy a jejich vztahy znamenaly války, kdy muži zmatení a zranění padali za vlast. V mnohých ženách zůstala kromě bolesti i němá výčitka, že je muži opustili a šli bojovat do válek, ale ti muži si to nevybrali, museli jít. Poválečná doba přinesla velký zmatek do duší mužů, jejich životy se táhla válečná dramata jejich otců a dědů, muži se za krutosti války styděli a těžko hledali svou identitu a sílu mužských archetypů. V konstelaci se ukázalo, že konečně až generace narozená v devadesátých letech minulého století, už nepotřebuje zažívat ve svém energetickém poli bolesti války a mužsko-ženský princip se daří vylaďovat a propojovat. Napojovat se na původní mužský archetyp. K tomu všemu jistě pomáhá i práce na osobním rozvoji každého z nás.
Pro mě osobně byl důležitý prožitek, co muže na ženě nejvíce upoutá a jakou ženu si přeje. Je to žena, která je vědomá si sama sebe, své síly, a je hluboce propojená s matkou Zemí, ze které čerpá sílu a lásku. Muž žije ve světě myšlenek, idejí a je propojen s Bohem Univerzem, Vesmírem. Pokud se muž spojí s ženou propojenou se Zemí a ukotvenou v sobě samé, může proudit společná láska, pulsovat mužsko-ženský princip, a dojde k propojení Země s Bohem. Tak jednoduché to je. Muž však nemá možnost objevit hloubku lásky bez lásky ženy a je velký omyl žen primárně lásku po mužích chtít, protože ti se k ní mohou dostat především prostřednictvím ženy. Alespoň tak jsem to cítila. Je však potřeba vnímat rozdíl mezi zamilovaností a láskou. 
Pro mě, jako pro ženu, byla tato zkušenost nesmírně obohacující, protože vnímám, jak jsem celý život po partnerech chtěla jejich pozornost, lásku, péči. Toto jsou však atributy, které dávají rodiče svým dětem a nemůžeme je chtít po partnerech. Partnerská láska je vzájemná a může správně kvést pouze v případě, že muž i žena jsou schopni ji čerpat nejprve každý sám a pak si ji mohou vyměňovat. Přála bych každému, aby toto zažil, protože pak je vzájemná láska nekonečná a nezávislá.
Základem zdravých vztahů, po nichž všichni toužíme, je uzdravovat svá zranění, abychom nebyli zacyklení ve svých bolestech a nechtěli po našich partnerech, aby nás této bolesti zbavovali nepřiměřenou pozorností. To nefunguje. Zranění si musí každý vyléčit sám nebo pomocí vhodných terapií. Poté se můžeme postavit do své vlastní síly, ukotvit se v sobě, realizovat svoje dary a nadání, objevovat krásy naší Země a toto všechno sdílet s našimi partnery bez jakéhokoliv očekávání. Pak může proudit láska a jednota, která vzniká spojením zdravého ženského a mužského principu.