Učíme se od našich dětí

Tento víkend probíhal mediálně známý hackathon směřující k vytvoření nového IT systému prodeje dálničních známek, jako reakce programátorů na předraženou státní zakázku. Mladší syn Tadeáš byl členem tohoto mimořádného pracovního týmu. Byla doba, kdy jsem byla smutná z toho, že otráveně odešel ze dvou vysokých škol, avšak dnes je na špičce IT i bez akademických titulů.
Celý víkend jsem bedlivě sledovala celý vývoj práce, syn mi psal na chat, jak práce probíhají, jaká je navštívila média, psal, jaká je tam krásná atmosféra, co měli k obědu a občas přidal i něco, čemu jsem nerozuměla, například: „Jsem tu se svým team leadem, pojedeme společně, musíme pak ostatním dobrovolným testerům rozdat práci, každý si nejspíš vezme nějaký jeden prohlížeč a já tam vyrobím nějaký obsah. Máme rozdělený frontend a backend, připravený tabule na sledování průběhu, ale ta prvotní fáze je vždycky nejdelší, protože se vytváří zázemí pro kód. Jakmile ten ale bude hotový, tak to bude rychlejší." Připadala jsem si velmi důležitá, informovaná v reálném čase. Když pak pracovali druhou noc, měla jsem obavy, aby vše ustáli, ale povedlo se. Jsou mladí, nadšení, měli výbornou partu a skvělé zázemí. Každou chvíli jsem syna viděla v nějakých médiích a byla jsem náležitě hrdá. 
Když pak oznámili, že vše v termínu stihli a systém funguje dokonce ve dvou verzích a v několika jazykových mutacích, byla jsem dojatá. Tahle týmová práce byla ukázkou toho, že spolupráce a nadšení pro dobrou věc jsou hybnou silou vývoje. V tomto ohledu se můžeme od našich dětí učit. Ukázalo se, že spolupráce je mnohem efektivnější, než konkurence. Zároveň dnes už v mnoha oborech neplatí, že člověk musí mít plno akademických titulů, protože vývoj v mnohém předstihuje školství. 

---