O poštovních schránkách

​Shodou různých náhod jsem se dostala k tomu, že jsem jednu prázdninovou neděli v několika ulicích u nás na vesnici roznášela dopisy. Byla to pro mě velmi zajímavá zkušenost s poštovními schránkami, a moc mě to bavilo.
Každý dům má úplně jinou schránku. U starších domů jsou mnohdy ve špatném stavu, napůl zrezivělé, špatně se otevírají a sotva drží pohromadě. Někdy je poznat, že si je majitel vyráběl sám. Někteří lidé ale i o staré schránky pečují, natřou je zpravidla stejnou barvou, jakou má plot.   
Velmi rozšířené jsou plastové hnědé schránky, které ale už za pár let zub času natolik ohlodá, že jsou hodně „ošuntělé“.  Případný nátěr by jim asi moc nepomohl. U novějších domů lze spatřit schránky nerezové nebo kovové, někdy doplněné pískovaným sklem. Působí moderně, ale poněkud chladně.
Zajímavě řešené jsou schránky přímo zabudované ve vratech nebo kamenných sloupcích, kdy je vidět pouze vhazovací otvor. To působí čistě a kultivovaně.  Ale bohužel se najdou vandalové, kteří je třeba i posprejují.   
Snad nejhorší schránky jsou z uříznutých plastových patníků, někdo je alespoň natře, ale mnohdy je lidé používají tak, jak je vezmou u silnice, někdy i s odrazkou.  Úplně nejvíc mě však „dostala“ schránka vyrobená z uříznuté kanalizační trubky, na krajích utěsněná víčky od zavařovaček. Tam mi připadalo skoro nedůstojné dopis vhodit.
Někdy bylo těžké schránku najít. Často byla ukrytá na konci plotu, nikoliv u vrat, nebo schovaná pod keřem, zarostlá ve stromě. Setkala jsem se i s tím, že schránky mají lidé umístěné zevnitř vrat a není vůbec snadné se k nim dostat.  Často je to o „bobříka odvahy“ se ke schránce dostat, když vrata hlídají velcí psi. Jakmile se přiblížíte, začnou cenit zuby a zlověstně štěkat. Tak člověk rychle vhodí zásilku a honem pryč. A pes si řekne, jak nezvaného hosta rychle zahnal.
Poštovní schránka je pro mě jakýmsi symbolem komunikace s okolím, byť klasických dopisů nebo pohledů se v současné elektronické době posílá stále méně.  Když jsem si u svého nového domu vybírala schránku, nemohla jsem se dlouho rozhodnout. Žádná se mi nelíbila. Až můj syn, protože mě zná, našel velmi netradiční dřevěné a ručně malované schránky, které mě nadchly a tak jsem jednu krásnou našla pod vánočním stromečkem. Nejsme sice Holubovi, ale poštovní holub ke schránce prostě patří. A jakou schránku máte vy?