Na Šumavě

​O letošních prázdninách jsem naplnila své dvě touhy (z mnoha 😊). Navštívila jsem Jeseníky a Šumavu. V Lázních Jeseníky jsme měli řadu procedur, a na výlety nebylo moc času. To na Šumavě jsem si užila putování do sytosti. Rozhodla jsem se, že nebudu nic plánovat, nevezmu si mapy, navigaci nemám a nechám se unášet momentálním pocitem, kudy se vydat. Věděla jsem jen, že chci určitě navštívit fotogenickou krásku – Chalupskou slať a nejméně jeden den strávit u Vydry.
Na Chalupskou slať jsem se vypravila hned první den, stihla jsem se ještě vykoupat v místním jezírku, které napájí pramen Teplé Vltavy. Výlet jsem zakončila okruhem na naučné stezce nedaleko Borových Lad. Další den jsem se vypravila k Vydře. Jak já tu řeku miluju! Je divoká, nespoutaná, čistá. Jen se mi zdálo, že vody v ní ubylo, na některých kamenech dokonce rostou trsy trávy, což z minulých dob nepamatuji. Šla jsem z Čeňkovy pily, kde jsem měla zapakované auto, do mírného kopce proti proudu Vydry. Často jsem se zastavovala a naslouchala hučící řece. Nevnímala jsem čas ani počet kilometrů. A najednou jsem byla na Modravě. Vydra se mi cestou sice ztratila, ale věřila jsem, že se znovu objeví. Bylo pět hodin odpoledne a k autu jsem to měla 12 kilometrů. Ani mi to nepřipadalo tolik, ale zpět se mi už pěšky jít nechtělo. Viděla jsem nedalekou autobusovou zastávku a počkala na cyklobus, který mě odvezl zpět do Čeňkovy pily.
Příští den jsem začala koupáním v jezírku v místě, kde jsem bydlela. Voda byla studená, ale osvěžující. Dál jsem neměla žádný plán, jen dýchat tu vůni rašelinišť, pozorovat krásu šumavských strání, poslouchat zurčící potůčky, a jít. Šla jsem lesem a potkávala spoustu hub, šla jsem skrz paseky a sbírala borůvky a brusinky. Tu jsem dorazila k rozhledně vybudované z vysloužilého skokanského můstku. Byl to zajímavý pocit, vžít se do role skokana. Neměla bych odvahu se pustit dolů a byla jsem ráda, že mohu sejít po schodech.
Další den jsem zastavila na místě, které se mi nejvíce líbilo, a to byla náhorní plošina Filipova Huť.  Podobně jako Horská Kvilda leží v nadmořské výšce přes tisíc metrů a chalupy má roztroušené podél silnice. Rozlehlé stráně a sem tam strom lemují rašeliniště. Nad nimi se vznášejí ptáci. Cítím tu obrovskou svobodu. Svobodu v tom, jen tak být. Vnímat všemi smysly. Nikam nespěchat, na nic nemyslet. Opájet se krásou přírody. Jít bosa a cítit, jak se země houpe pod nohama. Děkuji. Cítím, že se sem zase brzy vrátím….