Můj letní den na vsi

Skoro každý večer si zrekapituluji, co jsem za den udělala, co se povedlo a co ne, případně si důležité věci, události nebo pocity zapíši do deníku. A jak takový můj obyčejný, ale krásný a dle mého názoru smysluplný den vypadá? Tak napíši něco o tom dnešním.
Vstala jsem kolem osmé a můj první pohled směřoval do zahrady. Radostně jsem se rozběhla k nádobám na dešťovou vodu, které byly po dlouhé době úplně plné. Posbírala jsem spadaná jablíčka a procházela jsem se mokrou zahradou. Byl to nádherný a osvěžující pocit. Otevřela jsem okna a dveře, aby dům zaplavil chladný ranní vzduch.
Zacvičila jsem si, každé ráno dělám Pozdrav Slunci, sestavu pěti Tibeťanů, vybrané orgánové cviky, něco z hormonální jógy a ásány z mohendžodára. Tak jsem si zvykla se ráno protáhnout, že když spěchám a cvičit nestihnu, jsem z toho rozmrzelá.
Poté jsem otrhala maliny a ostružiny, nasypala jsem si je do jogurtu a uvařila jsem si meltu k snídani. Po snídani jsem vyřídila nějaké maily, domluvila témata na články, slíbila kamarádce hlídání jejího syna v příštím týdnu a zaplatila pokutu za rychlou jízdu skrz obec. Budu muset používat omezovač rychlosti, pokud tachometr bedlivě nesleduji, tak nepoznám, zda jedu padesát nebo šedesát.
Napsala jsem na svůj blog recepty na padaná jablíčka, podívala se, co se děje na sociálních sítích a pak jsem šla roznášet po vesnici pár volebních letáků. Pomáhám jedné nově vzniklé straně, která vzešla z iniciativy místních občanů, trochu rozproudit stojaté vody obecní politiky. Cestou jsem vysypala recyklaci a udělala menší nákup. Když jsem přišla domů, srovnala jsem dřevo a vyklidila jeden ze dvou dřevníků, odpoledne přivezou nové dřevo a je potřeba ho vyskládat. To mi zabralo asi dvě hodiny a byla jsem úplně zpocená, zase je vedro.
Šla jsem se osprchovat a uvařila si oběd, lečo z domácích rajčat a paprik, bylo to moc dobré. A už přijel náklaďák plný dřeva, které krásně voní. Zítra přijede syn s přítelkyní a pomohou mi ho vyrovnat do dřevníku.
Posbíraná jablíčka objevily vosy, tak je musím jít zpracovat. Z části dělám jablečný ocet, část pokrájím na křížaly a peču jablečný závin. Dám vařit brambory a naložím krůtí prso do marinády, aby se rozleželo na zítřejší oběd. Uvědomuji si, jak brzy už se stmívá, po osmé je šero. Jdu sebrat zelené řasy na jezírko, dokud je ještě vidět, a cestou vytrhávám trochu plevele. Kolem půl deváté začínám „pracovat“. Píši články, texty, další knížku. Mám toho rozdělaného celkem hodně. Nemohu psát úplně na povel, je potřeba mít tu správnou múzu, ale nejlépe se mi píše večer.
Kolem půlnoci už na mě padá dřímota, zpravidla si naliji sklenku dobrého červeného vína, a pokud je hezké počasí, rozsvítím si na terase, zapálím svíčku a chvíli jen tak koukám do zahrady, pozoruji Měsíc, hvězdy a cítím vděčnost, že mohu žít v přírodě, pracovat fyzicky i duševně a vybrat si, co a kdy budu dělat. Uvědomuji si, že v dnešní době je to skoro zázrak. Tak děkuji a přeji dobrou noc.