Kolem osmé se vyhoupne sluníčko z lesa, a skrz okno mě zašimrá do obličeje. To je můj budíček. Protáhnu se, a když je tak krásně jako dnes, překulím se rovnou do zahrady do houpací sítě. Poslouchám štěbetající ptáky, pozoruji, jak slunce vykukuje z lesa a zalévá světlem zahradu.
Když jsem definitivně vzhůru, projdu se bosa ranní rosou. Vnímám, jak je zem studená v místech, kde je stín, a jak je vlahá tam, kam již dopadly paprsky slunečního svitu. Procházím se po masážním chodníčku, který jsem si vyrobila z různých druhů přírodních materiálů. Pak se přesunu k zahradní snídani. Pokud mi ptáci nechají pár lesních jahůdek, tak moje snídaně začíná jimi, pokračuji u černého rybízu a nakonec ochutnávám červený. Ještě tak, jak jsem vstala z postele v noční košili, vytrhávám drobné plevele, sbírám květy zahradního měsíčku, třezalku, okvětní plátky růží a další byliny, abych je dala sušit. Když je hotovo, vezmu si na louku podložku na jógu a trochu se rozcvičím. Mezitím probíhá koupel ptáků v zahradním jezírku. Ti se radují a radostně se čepýří. Cítím, a vnímám v celém těle, že tohle je štěstí. Pak si jdu vyčistit zuby, dám si sprchu a pokračuji v životě jako hodně lidí, když vstanou, zapínám počítač...
0 Comments
Leave a Reply. |
Kategorie |