Móda vzrostlých zahrad

Letos se všude píše o tom, jak je prospěšné nesekat zahrady a nechat trávu, a rostliny v ní obsažené, svobodně růst. Dělám to tak již několik let, ale s určitými úpravami. Vyholené trávníky robotickými sekačkami a tráva do pasu, to jsou dva extrémy, a i zde je dobré hledat takzvanou zlatou střední cestu.  
Moje zkušenost je taková, že louka, která na naší zahradě vyroste, je krásná tak do konce července, pak začne žloutnout, uvadat, lehat si. A co potom s ní? Rotační sekačka si s tím neporadí, zahlcuje se a odmítá vzrostlý porost sekat. Dovednost mých předků - ohánět se kosou, aby to vypadalo, jako když se krájí máslo, jak se u nás říkávalo - tu jsem nezdědila.
Nutno je také dodat, že vysoká tráva je opravdu plná klíšťat a nastříkat se sprejem nepomůže. Ve vysoké trávě se daří hrabošům, hryzcům, tvoří se tu mnoho mravenišť. Když se pak poseká, vypadá ošklivě. Léty zdokonalování jsem došla tedy k tomu, že v zahradě nechávám poměrně velké ostrůvky lučního porostu a mezi nimi upravuji sekačkou cesty. Když ostrůvky odkvetou, nahrubo je osekám srpem a pak dorovnám sekačkou. Takto osekaný trávník je však ošklivý, zažloutlý, plný nerovností v terénu a trvá nejméně měsíc, než se vzpamatuje. Mnohem lépe pak vypadají vysekané  cesty, kdy sekačku nastavím na nejvyšší stupeň pokosu, a tak některé drobnější rostlinky vykvetou i při běžném sekání, například kontryhel, jetel, jitrocel, sedmikrásky, pampelišky. Pokud však chcete kopretiny, tak ty opravdu potřebují hodně času na růst ve vysokém porostu. Všechno má svoje pozitiva i negativa a není úplně v pořádku si myslet, že v klidu necháme trávu růst a zbavíme se všech starostí. Naopak, mnohé přibudou. Důležité však je, mít ze své zahrady radost. Přitom je úplně jedno, jaká je její úprava, hlavně že potěší oko i duši.