Místo krmení peříčka

Během dubna obvykle končím s dokrmováním ptáčků. Sundám krmítka ze stromů, vyčistím je, natřu lněným olejem a uložím do domečku na nářadí, kde jsou připravená na příští zimu. Letos jsem během zimy rozsypala do krmítek devět kilo slunečnicových semínek, dvě kila ovesných vloček, kilo máku a půl kila lněných semínek. Ptáci však navštěvují zahradu celoročně, hledají žížaly v kyprém kompostu, stavějí si hnízda ve stromech, koupou se v zahradním jezírku nebo v kamenných pítkách. 
S blížícími se Velikonocemi jsem vytvořila v zahradě různé dekorace, které jsem ozdobila peříčky. Bylo mi divné, že se z věnců a košíčků peříčka ztrácejí a říkala jsem si, že jsem je asi špatně přilepila. Až jsem přistihla sýkorku, jak zuřivě obírá umělého ptáčka o jeho peří a odlétá s ním do hnízda. 
Napadlo mě, že v přírodě je asi málo materiálu pro stavbu hnízd, chybí louky se zbytky sena, pole se zapomenutými otýpkami slámy a z řepky se hnízda stavět nedají. 
Dala jsem tedy na zahradu kolem stromů trochu loňského sena, nasušené byliny a pár hrstí peří, aby měli ptáci k dispozici dost materiálu na stavbu a zateplení hnízd. Nedovedu si bez nich, jejich zpěvu, křiku a škádlení život v zahradě vůbec přestavit. Jsem za ně moc ráda a snažím se jim jejich život ulehčit. Dělá mi to radost.   

---