Oheň v nás a kolem nás

​Včera jsem se zúčastnila zajímavé konference o Ohni, kterou připravily Vinné sklepy Kutná Hora. Osvícený ředitel tohoto biodynamického zemědělského podniku s ušlechtilými hrozny, byl organizátorem i uplynulých konferencí o ostatních živlech, tedy o půdě (Zemi), Vodě, Vzduchu a nyní rovněž o Ohni.
Oheň je jedním z živlů, o němž toho stále víme velmi málo a jsme s ním rovněž velmi zřídka ve styku. Kromě několika letních táboráků nebo pálení starých větví a příležitostně zapálené svíčky, se s ohněm v běžném životě prakticky nesetkáme. Přitom právě oheň lidem umožnil tepelně zpracovávat potravu, užívat teplo a světlo ve svém příbytku. Dnes však svítíme i vaříme pomocí elektřiny, a potraviny například v mikrovlnce, nepřijdou s ohněm vůbec do styku. Víme, že oheň je dobrý sluha a zlý pán a s napětím sledujeme filmy typu Ohnivé peklo.
Oheň jsem začala vnímat mnohem více v momentě, kdy jsem opustila Prahu a začala jsem bydlet na venkově, kde mám kamna na dřevo. Během zimních měsíců jsem s ohněm v každodenním styku, vnímám jeho krásu, pohodu, praskání spoutaném ocelovými kamny. Těším se domů, že si rozdělám oheň a nedovedu si zimní večery už představit bez plápolajícího krbu. Ne nadarmo se hovoří o teple rodinného krbu, ale kolik z nás má doma opravdový krb a vnímá živel ohně jako něco, co máme i v sobě v podobě zapálení se pro nějakou věc, v podobě vášně, ale i vzteku a momentů, kdy v nás takzvaně bouchnou saze? Jak vnímáte ohnivou složku ve vás samotných?