Tajemství svatojánských bylin

Bylinky sbírám a suším už nejméně pět let. Jejich krásu a léčivé účinky jsem objevovala postupně, intuitivně a docela pomalu. Vybírala jsem je především podle vzhledu a vůně. A také podle toho, co mi rostlo na zahradě. V počátcích bylo nejvíce šalvěje, která mi voněla i chutnala, kromě čaje jsem z ní vyráběla sirup proti kašli. Další mou oblíbenkyní je levandule, ale v tom nejsem sama, tu má rád skoro každý. Já ji používám spíše jako dekoraci a pro její vůni, jakkoliv upravená k jídlu mi nechutná. Připomíná mi jedlá mýdla, která se prodávala v dobách mého dětství. Ochutnala jsem levandulovou limonádu, želé i sirup, ale nenašla jsem v nich zalíbení.
Meduňku mám také ráda, je uklidňující, voňavá, akorát že se hodně plevelí a brzy mi zamořila skoro všechny záhonky. Nesmím zapomenout na mátu, které mám několik odrůd, hladkolistou s velkými listy, s malými listy, a pak ještě takovou chlupatou. Jistě mají i svoje botanické názvy, ale ty já moc neřeším. Poslední roky mi mátu skoro spase takový krásný lesklý brouček, mandelinka mátová. Zvláštní kouzlo má i třezalka, která v naší nadmořské výšce začíná kvést až později, než je obvyklé, a tak ji přidávám do svatojánského věnečku často ještě nerozvitou. K mým oblíbeným bylinám patří ještě řebříček, jitrocel, bezinka, kontryhel a pelyněk, který hojně suším a poté používám jako vykuřovadlo. Radost mi přináší také čarokrásný měsíček, který mám ve dvou variantách – žlutý a oranžový. Masti z něj jsou k nezaplacení. Poslední dobou přicházím „na chuť" i okvětním plátkům růží, které se sušené výborně hodí do směsí koupelových solí.
Na zahradě ještě rostou divizny, a jejich největší kouzlo spočívá v tom, že se rozmnožují samy, každý rok vykvetou někde jinde, a tím mi připraví nečekané překvapení. Radost mi dělají také rozmarýn, bazalka, tymián, mateřídouška, nakonec i petržel nebo rukola, které používám hlavně v podobě koření. Celý tenhle příspěvek však píši proto, abych se podělila se svými zkušenostmi se sběrem a sušením bylin právě v období kolem svátku svatého Jana. Vím, že se říká, že byliny mají tou dobou největší sílu a magickou moc, ale já si musím všechno vyzkoušet sama. A opravdu! Již po několik let se mi potvrdilo, že byliny v tento čas sbírané a sušené si zachovají barvu i vůni po celý rok. Loňské věnečky a květinové svazečky voní stále jako čerstvé a zachovaly si svou barvu. Když kytičky trhám a suším kdykoliv jindy, nevoní tolik, a trochu vyblednou. A tak smekám před tou silou přírody, a s láskou a pokorou přijímám dary Země.