Konec roku

Připadá mi, že letošní rok utekl ještě rychleji, než loňský. V práci máme umělý stromek, ani jsem ho nerozkládala, protože jsem si loni říkala, že za chvíli máme zase Vánoce a už je to tu. A letos jsem ho ani neozdobila, protože za chvíli by se zase uklízel. Doma to tak samozřejmě nemám, už od adventu chystám výzdobu a domov voní cukrovím. Každopádně čas letí tak zběsile, alespoň pro mne, že je opravdu možné žít jen přítomným okamžikem. Nad přemýšlením o budoucnosti nebo na noření se do minulosti prostě není čas. 
Říká se, že čím je člověk starší, tím čas ubíhá rychleji, ale vidím, že vše rychle běží i mým dětem, sotva najdeme chvilku, abychom se potkali. 
Někde jsem četla, že vědci zkoumali rychlost, jakou letí naše galaxie a ta se stále zrychluje. My, tady na Zemi, měříme čas pořád stejně. Je to jako když sedíte v autě, které pluje na trajektu. Trajekt jede, ale v autě to změřit nejde. No a přesně tak je to s naším časem. Kdybychom chtěli měřit skutečné zrychlení, den by měl jen 16,5 hodiny. A to mě uklidnilo. To toho stihnu ještě dosela dost. Ale život není o tom, všechno stihnout, ale také si ho trochu (hodně) užít, vnímat jeho krásy, radosti, dovolit si cítit i bolesti, vidět, jak se vše střídá.
Přeji nám všem, abychom vnímali sebe, dokázali říci "ne", když to tak cítíme, abychom chodili spát s klidem v duši a vstávali s nadějí na krásný den. A hodně zdraví a kupu štěstí k tomu. Krásné svátky i rok 2024 přeji ze srdce. A děkuji, že sem občas zajdete.     

---