Jak chránit sebe i zahradu a její obyvatele před vyprahnutím

Dlouhotrvající vedra nesvědčí v našich podmínkách nikomu. Voda v sudech na dešťovku dávno žádná není, ale studna zatím nevyschla a věřím, ze se tak ani nestane. Se studnou rozmlouvám, děkuji jí za vodu a omývám akvamarín, který ji střeží.
Každé ráno a večer jemně pokropím zahradu, a to včetně stromů. Sprchuji i listy a větve u jehličnanů. Zahrada získá alespoň na chvíli trochu vláhy. Pak vyměním vodu v pítkách pro ptáčky, máme na zahradě dvě kamenná, jedno keramické a jezírko, kde je stále velmi živo. Koupou se tu ptáci, chodí sem pít včely, ježci i kočky. 
Oprášila jsem starou pozinkovanou vaničku, ráno ji napustím vodou, která slouží k osvěžení těla. Ke zchlazení hodně pomáhá namočit si ruce až po lokty na chvíli do ledové vody. Když u toho ještě stojím ve škopku se studenou vodu, tak se docela osvěžím. Pitný režim je samozřejmostí. 
Bydlím u lesa a noci bývají i v létě chladné. Letos tomu však tak není. Domeček není nijak vysoký, tak rozpálené tašky večer osprchuji proudem ledové vody, čímž se střecha krásně zchladí a dá se spát i v podkroví. V ložnici rozvěsím mokré ručníky, které zvlhčí vzduch.  
Pokud vyloženě nemusím, tak v takových parnech, jako jsou nyní, nevařím. Okurková studená polévka, zeleninový nebo ovocný salát a jogurt, jsou každodenními pokrmy. Je však čas zavařování. V bytě by to moc nešlo, tak jsem vytáhla starý dvouvařič s propanbutanovou bombou a zřídila jsem letní kuchyň venku. Vůně marmelád sice láká vosy, ale pořád je lepší zavařovat venku než v kuchyni. 
Těším se, až si tenhle příspěvek připomenu v listopadu, kdy se budeme choulit u kamen a koukat se z okna na lezavou mlhu.