Dřevo na zimu

Letošní léto je jedno z nejteplejších, která pamatuji. Jakákoliv fyzická práce je náročná a namáhavá, když je ve stínu přes třicet. Přesto je potřeba mít na paměti, že se jednou zima zeptá, co jsme dělali v létě. A bude chtít slyšet, že jsme připraveni na topnou sezónu.
Většinu života jsem bydlela v bytě, kde bylo plynové topení, a nijak zvlášť jsem se o něj nestarala. Poslední dva roky však žiji na vesnici a topím dřevem. První rok jsem koupila dřevo suché, protože jsem neměla žádné. Suché dřevo je nejdražší. Rozuměla jsem tomu tak, že aby vyschlo, musí být někde odložené a vyčkat dvě, tři sezóny, než na něj přijde řada a půjde do kamen. To byla však pouze moje naivní představa. Firmy, které dřevo prodávají, čerstvá polena suší v sušičce! Připadá mi to podivné a hlavně neekologické.
Rozhodla jsem se tedy, že budu kupovat dřevo mokré a nechám ho dosušit doma. Vypozorovala jsem, že během zimy protopím dřeva zhruba za šest tisíc, vytápím přízemí a patro, celkem cca 80 metrů čtverečních. Na dvě zimy mi tedy stačí dřevo v jednom dřevníku, na tři pak ve druhém, větším. Pak mám ještě malý dřevníček na klacky a menší polínka na zátop. Dnes jsem tedy polena třídila, vyklízela velký dřevník, kam přivezu dřevo z pily na vyschnutí. Lilo ze mě a představovala jsem si, jak zabalená v péřové bundě a s kulichem, nabírám v zimě dřevo do kamen. I když jsem si to představovala sebevíce, osvěžení mi to nepřineslo. Ale ze srovnaných polínek mám radost, a když se do nich opírá sluníčko, tak krásně voní….