Dědeček

Přepsáním starých filmů jsem získala krásnou fotku mého dědečka, táty tatínka. Je na zahradě, kde mám nyní domov. Dědeček byl ten nejlaskavější člověk, kterého jsem v naší rodině potkala, a na fotce to můžete vidět. Jeho precizně psaný deník bude součástí mé třetí knihy "Nebít se a žít". Když deník čtu, mívám často pocit, že žiji jeho život přes kopírák. Tolik se lišil od své původní rodiny, zůstal nepochopený, chtěl žít šťastně v bývalé Jugoslávii, kde řídil cukrovar a za války posílal domů peníze a cukr. Rodiče na něj tak dlouho naléhali, aby se k nim do Prahy vrátil, že jim podlehl, vrátil se a zbytek života toho litoval. Pracovně pak působil jako ředitel Chemické průmyslovky v Křemencově ulici v Praze. To já jsem se v téměř padesáti letech "probudila" a šla jsem svou cestou, nenechala jsem se více manipulovat, ale původní rodinu jsem tím ztratila. Pokračuji v jeho započaté práci a píšu další osudy naší rodiny pro nastávající generace. Dojímá mě to, mávám ti dědo a děkuju.

---