Svobodné a vědomé žití

​Když jsem si vybrala větu uvedenou v titulku jako motto svého života, které se stalo zároveň sloganem mého webu, netušila jsem, jak moc to bude pravdivé tvrzení.
Odstěhovala jsem se na venkov, pracuji z domu, jsem stále v přírodě, pěstuji si vlastní jídlo. V době, kdy se ve společnosti nic zásadního neděje, supermarkety přetékají jídlem i spotřebním zbožím a kola průmyslu a služeb se točí naplno, může to někomu připadat jako pošetilá zábava ženy zralého věku, které vyletěly děti z hnízda. 
Ovšem v současné době panuje ve společnosti situace mimořádná, naprosto neočekávaná a pro řadu lidí frustrující. Mnoho lidí nemůže chodit do práce, většina obchodů je zavřená, restaurace, divadla, kina své návštěvníky rovněž hned tak neuvidí. Lidé najednou vypadli ze zajetých kolejí, rodiny jsou pospolu, děti doma a zdá se, že je svět naruby. V sousedním Německu není k dostání toaletní papír, ani papírové utěrky či kapesníky. Že by se v civilizovaném světe moderních technologií mohlo něco takového stát nikoho nenapadlo ani ve snu. A stalo se.
Řada lidí mi volá a píše, jak jsou na dně, jak je to na palici, ptají se, kdy už to skončí? Chápu, že pro řadu lidí je současné situace zvláštní, pro mnohé možná i nepříjemná, ale já žádnou velkou nebo zásadní změnu ve svém životě nepozoruji.
Píšu doma na počítači, pracuji v zahradě, chodím do lesa, na nákup na farmu nebo do statku, pozoruji, jak klíčí semínka, každé ráno se těším na bosou procházku zahradou a na masáž chodidel. Svoje nejbližší mám v srdci, myslím na ně s láskou a díky technologiím jsem s nimi ve spojení.
Televizi doma již několik let nemám, rádio neposlouchám a zprávy na počítači si vybírám. Zaujal mě text, že na Slovensku chtějí udělat řízený blackout. Článek je zde: https://www.cas.sk/clanok/964870/matovic-uvazuje-nad-kompletnym-vypnutim-slovenska-vynimocny-stav-a-vojenske-zasobovanie/?fbclid=IwAR3V-9TSeZRKtknPmX3n_3QYevDEKgzXkRG-Nw3yMNrQzsi9PClruf_mtXY.
Nepoznám, zda je to apríl nebo ne, oficiální zprávy jsou tak absurdní, že se mi jeví jako aprílová skoro každá. Ujistila jsem se tedy, že mám doma dost svíček, dřeva na topení, propan butanovou bombu, kdyby náhodou někoho napadlo vypnout i elektřinu. Člověk dneska nikdy neví. Vodu mám ve studni nebo v nedaleké studánce, a těším se z toho, že je jaro, jsou dlouhé dny a stále je z čeho mít radost. V každé situaci, i té zdánlivě bezvýchodné, svítí světlo na konci tunelu.
Jediné, co mě trápí je to, abychom skrze dočasná opatření státu nepodlehli tomuto systému řízení i v době běžného režimu. Měli bychom si hlídat svobodu jako jednotlivci i jako stát.
Přeji tedy nám všem, abychom si vždy uměli najít něco radostného a viděli v každé situaci naději, víru a lásku a chápali, že všechno, co se děje, má nějaký smysl.
 

---