Ona to dokázala!

Tenhle můj příspěvek je možná trochu mimo běžný standard, ale cítím potřebu ho napsat. Je léto, v médiích, kromě stálice motýlového Babiše, panuje takzvaná okurková sezóna. Nelze si nevšimnout, že mnohá média řeší nyní vztah movitého Janečka a jeho okouzlující Tatarky. S Lilií jsem se potkala osobně a nepřipadala mi nijak extra krásná anebo výjimečná. Avšak je velmi sebevědomá, cílevědomá, je ve své síle a je si jistá sama sebou. A tohle jsou přesně ty vlastnosti, které jsou, nejen pro partnerský vztah, velmi důležité.
Mnoha současným ženám chybí zdravé sebevědomí, víra v dobrý konec, radost z toho, že jsou v ženském těle, tvořivost, spontaneita, občasné nicnedělání, neposuzování, trpělivost, nesrovnávání se s druhými, láska k sobě samé a laskavost k okolí. A Lilia tohle všechno v nějaké míře má. Není proto divu, že okouzlila přelétavého muže, který často neví, nebo nevěděl, na které květince se usadit.
Určitým protipólem Lilie je farmaceutka Jana Doležalová, bývalá Miss, která podle médií strávila s Janečkem nějaký čas na horách a když zjistila, kolik má žen a dětí, dala mu okamžitě kopačky. „Podvedl každou, podvede i mě", nechala se slyšet. A jistě by to tak i bylo. Ale Lilia také věděla, že Karel je milovníkem žen, několikanásobným otcem, navíc ženatý muž. Věřila však tomu, že ona je pro něj nejlepší a byla přesvědčená o tom, že on to uvidí, pocítí a pochopí. Jakýkoliv vztah je vždy tvořen oběma nebo všemi zúčastněnými. Ne nadarmo se říká, že za úspěšným mužem bývá často k vidění jeho šťastná žena. Žena, která ví, že je tou nejlepší, kterou mohl muž potkat, nebude potřebovat žárlit, špehovat, podezřívat, urážet. Tohle všechno jsou projevy strachu ze selhání, z opuštění, ze samoty. A Lilia evidentně tenhle strach nemá. Ví, že štěstí je muška jenom zlatá a bude si vědět rady, i když si její milý časem třeba nejde jinou. Ale třeba také ne. A o tom je život. Žít tady a teď, naplno, se vším, co je, a to bez ohledu na to, zda je člověk sám nebo s partnerem. Lilia umí být šťastná i se svými podporujícími kamarádkami, které nazývá sestrami, a to je esence, po níž muži touží. Radost ze života, zároveň umění udělat si zdravé hranice, nechtít druhého vlastnit, ale nechat ho, aby svobodně přišel blíž, bude-li chtít. Já vím, není to snadné, ale cítím, že přesně tohle je úkol nás, žen, umět toto muži nabídnout, aby s námi byl dobrovolně a rád. Aby věděl, že já jsem pro něj ta nejlepší volba. S tímto názorem se ovšem žena většinou nenarodí, ale pokud na sobě poctivě pracuje, uvědomí si nefunkční vzorce chování z původní rodiny, které ji omezují, vyléčí je, odpustí všem, kdo ji ranili, podvedli a v jejím životě selhali, odpustí i sobě a vědomě se se svou sebeláskou vydá za svým štěstím, nemůže ho zpravidla minout.  
A jak toto téma vidíte vy? Budu ráda, když mi napíšete své názory, muži i ženy :-). 
revavinna@gmail.com