Nedělní zahradní spolupráce

Můj první pohled po probuzení téměř vždy směřuje do zahrady. Včera večer jsem už nasypala ptáčkům do krmítek, protože zem je promrzlá, a potravu shánějí hůře. Zahrada je dnes plná sýkorek a švitořivého štěbetání. Pítko bylo ráno zamrzlé.  Kolem něj poletovaly sýkorky, ťukali do ledu, ale marně, byl příliš pevný. Říkala jsem si, že hned, jak se obleču, půjdu led rozbít. A v tom přiletěl odněkud strakapoud a tak dlouho do ledu kloval, až se rozbil. Ani se nenapil, jakmile byla voda přístupná, tak odletěl. Sýkorky se hned sletěly a stály frontu na drobný otvor v ledu. Byla jsem jako ohromená, připadalo mi to jako ve zrežírované pohádce! Ani jsem to nevyfotila, jen jsem koukala na tem zázrak spolupráce. Kéž umíme takhle nezištně spolupracovat i my, lidé…