Na konci života v těle?

Včera zemřela mně blízká duše. Žena, která byla velmi jemná, citlivá, vědomá. Svědomitá, chytrá, krásná, oblíbená, mladá. Tak si říkám, jak se stane, že duše takového člověka v těle už nechce být a opustí ho? Nikoliv stářím, ale skrze nemoc, nehodu a podobně? Domnívám se, že je to mimo jiné proto, že takový člověk se nemá dost rád. Nemá dost rád svou duši a svoje tělo. Dělá víc pro ostatní, než pro sebe. Obětuje se a omylem si myslí, že pomáhá. A dělá mu třeba někdy dobře, když ho druzí litují, kolik má práce. Ale vznikne nerovnováha. Víc dává než dostává. Kdesi jsem četla, že člověk se nenarodí kvůli druhým, ale narodí se kvůli sobě. Ne proto, aby se druhým zavděčil, ale aby se stal vědomým, sebevědomým a druhým byl příkladem a sám sebe měl dostatečně rád, vážil si sebe. Vím, že je to těžké, sama se to učím a nejde to samo. Ale je to důležité, protože zdravé sebevědomí nám dává větší sílu odolávat vnějším tlakům. A tak, abychom aspekt sebelásky zdravě podporovali, napíši pár moudrých myšlenek - afirmací z knížky Louise L. Hay - Mocné myšlenky:
Láskyplný vztah k sobě samému vytváří v mém životě zázraky.
Mé dokonalé tělo září zdravím.
Vnímám své tělo jako dobrého přítele.
Místo, kde žiji, je dokonalé. Je bezpečné a plné lásky.
Mám mnoho snů a vím, že si zasloužím, aby se vyplnily. 
Mé radostné myšlenky vytvářejí můj radostný svět.
Mám tolik lásky, radosti a klidu, kolik potřebuji. Můj život je v dokonalé rovnováze.
V štědrém oceánu života je všeho dostatek. Na každém kroku mě čekají skvělé příležitosti.
Miluji život a jsem šťastná/šťastný, že jsem na živu.
Ke všem lidem, včetně sebe, přistupuji s láskou, soucitem a tolerancí.
Používám jen láskyplná, pozitivní a smysluplná slova.
Žádná osoba, věc ani místo nade mnou nemají žádnou moc, protože jsem jediným pánem své mysli.
Vypouštím ze své mysli i z celého života všechny negativní a destruktivní myšlenky plné strachu.