Nemohu se dočkat!

Těším se na mou novou knihu jako malé děcko! Právě probíhá korektura a koncem března mám slíbený zlom. Pak nastane období vybírání tiskárny. Je to takový krásný proces, který se nikdy neomrzí. Je to projekt, miminko, na které se připravujeme, které zraje, roste, různě se přeskupuje, až prvně vyrazí do světa. Letošní novinkou je, že korekturu mé již třetí knihy, dělá žena mého syna, jmenovkyně. Mám z toho radost a je pro mě důležitá její zpětná vazba. I díky ní jsem udělala určitou sebereflexi a témata, která byla takzvaně na hraně, jsem pojala, řekněme, důstojnějším způsobem.
Publikace se jmenuje "Nebít se a žít" a skládá se zhruba ze tří částí. První z nich rekapituluje tu zvláštní dobu covidovou, která s námi vegetovala téměř dva roky, a po které dnes již takzvaně neštěkne pes. Vyprávění o této době je samozřejmě viděno mou optikou, ale zřetelně dokumentuje absurditu té doby. Možná jsme už zapomněli na stromy "rouškovníky", na doma vyráběné dezinfekce, na měření teploty, nosní testy, nucení do očkování, strašení smrtí nebo zákazy opustit okres. Jednou o tom třeba někdo natočí tragikomedii. 
Další část knihy tvoří deník mého dědečka. Když jsem ho četla, byla jsem ohromená z toho, že můj děda prožíval v životě velmi podobné situace jako já. Až jsem tomu nemohla uvěřit. Narodil se mu syn, který jako můj otec vytvořil stejné podmínky k mému životu, jako měl jeho táta. To by jeden nevymyslel. Děda se narodil koncem 18. století a popisuje dobu od vyprávění svého dědy až do konce 70. let minulého století. Na sklonku života se těšil, až odejde komunistický režim, ale bohužel se toho nedočkal. 
Třetí část publikace je tvořena popisem terapií, kterými jsem prošla. Je jich zhruba deset, popisují mou zkušenost, najdete zde i rozhovory s terapeuty a různé podpůrné myšlenky. Jsou tu například Mohenžodáro, tantrické masáže, krav maga, PBSP, regresní terapie, rodinné systemické konstelace a řada dalších. 
Knihu jsem dopsala 11. ledna letošního roku. Psaní mi ale chybí, je to určitá droga, forma terapie, baví mě psát si deník, respektive "pocitovník". A tak píšu dál, do souboru s pracovním názvem "Kniha čtvrtá." Zda ji však někdy vydám, to zatím nevím. 
Píšu hlavně pro sebe a nejbližší okolí, ale snažím se o takovou formu, aby byla srozumitelná širší veřejnosti, protože silně cítím, že sdílení příběhů a našich vnitřních světů má hluboký smysl. Děkuji, že i vás to zajímá!                 

---